Zdravím vás, přátelé.
Náš kamarád a bratr Zmicer Daškievič je už zase ve vězení! :-( Zadrželi ho společně s dalšími lidmi v pátek večer v Kurapatech, kde již tři roky nepřetržitě běží protesty proti nezákonně postavené restauraci. Zmicer tam stojí každý pátek. V pondělí nad všemi zadrženými proběhly soudy. Zmicer byl odsouzen ke 20 dnům. Zmicer u soudu nebyl, spojení bylo přes skype. Řekl, že pro politické byly vytvořeny speciální podmínky: individuální „budíčky“ jiné než pro ostatní vězně, 2x za noc kontroly ve 23.00 a 3.00, žádné matrace, ponižující přístup a žádné balíčky. Nasta mu přinesla potřebné věci, ale balíček od ní nepřijali. Ostatní vězni přitom mají podmínky jiné. Modlete se, prosím, za Nastu, zůstala sama se třemi dětmi. Sice je „zvyklá“, ale i tak je to těžké.
Pavla Sieviarynce o víkendu převezli z Minsku do Mahileva, kde ho budou soudit. Jeho nová adresa je:
Павел Севярынец |
вул. Крупскай, 99А, СТ-42,
12011 г. Магілёў
Павел Севярынец |
вул. Крупскай, 99А, СТ-42,
12011 г. Магілёў
Už mu zase můžete psát a bude moc dobře, když to uděláte! Datum soudu zatím není známé.
V pondělí bylo 35. výročí černobylské havárie. Ačkoliv elektrárna je na Ukrajině, je jen pár kilometrů od Běloruských hranic a víc než 70 % radioaktivity tehdy spadlo na Bělorusko. Zasaženo bylo 23 % běloruského území. Bělorusko bylo nejpostiženější zemí a následky trpí dodnes. Proto je pro Bělorusy tak palčivým tématem jaderná elektrárna, kterou na podzim Lukašenko slavnostně spustil a která od té doby už několikrát stála kvůli různým poruchám. Každý rok se 26. dubna v Minsku konal pochod „Černobylská cesta“, který má pevnou trasu a končí u památníku obětem tragédie. Letos úřady pochod zakázaly (po mnoha letech!), dokonce na ulicích, kudy by vedl, hlídkovala vojenská technika. Bělorusové se ale nedali a provedli několik menších pamětních akcí a pochodů. Kromě jiného ženy, které vycházejí v červenobílém, vyšly v černém oblečení.
Maryja Kalesnikava, jedna z vůdkyň protestů v létě, která roztrhala pas, aby nemohla být deportována ze země a od té doby je ve vězení, oslavila 39. narozeniny.
Lukašenko zakázal dovoz a prodej aut Škoda a výrobků značky Nivea. Je to „pomsta“ za to, že tyto společnosti odmítly financovat mistrovství světa v hokeji, pokud bude v Bělorusku, a kvůli tomu se mistrovství bude konat v Lotyšsku.
Sbor Nový život měl další bohoslužbu pod širým nebem. Pokud máte přístup k časopisu Život víry, v květnovém čísle, které se zanedlouho objeví, bude můj článek, mapující celou historii boje Nového života i svou budovu bývalého kravína.
Lukašenko zřejmě vážně uvěřil tomu, že se na něho chystal atentát (občas nevím, co jsou výplody jeho chorého mozku, a co mu našeptávají nějací dobří rádcové…). Výsledkem je, že vydal prezidentský dekret, upravující situaci v zemi v případě, že by byl zabit (počítá, že ho zastřelí). V takovém případě prý pravomoci přejdou na bezpečnostní radu státu, která vytvoří „kolektivního prezidenta“. Nijak mu přitom nevadí, že takový dekret nemá žádnou vážnost, protože podle ústavy, která je nadřazená, pravomoci přecházejí na premiéra (navíc Lukašenko není legitimní prezident, takže všechny jeho dekrety apod. budou neplatné samy o sobě).
Pohádku o plánovaném státním převratu a chystané likvidaci jeho a jeho synů nicméně dále rozvíjí. Teď se „ukázalo“, že prý dokonce z Litvy měly do Běloruska vtrhnout obrněné vozy. To je novinka, zatím byli nepřáteli hlavně Poláci a Američané. „Našli doklady“ o slíbených milionech dolarů od Ameriky – asi milion byl na snipera, který měl odstřelit Lukašenka, další miliony na vojenský převrat. Oficiální státní média také tvrdí, že zadržení „již začali vypovídat“ a potvrzují verzi, kterou oznámila KGB… O tom není nic známo, co to znamená. Může to být úplný výmysl, a může to také znamenat, že je mučí a dolují z nich „přiznání“ a že se dočkáme nějakého videa s „kajícným přiznáním“. Je to všechno hnus.
Co jsou proti tomu zavřené hospody a obchody! Radujte se, že žijeme ve svobodné zemi.