Milí přátelé,

dostala jsem dotaz, kde se dají najít adresy dalších politických vězňů. Najdete je např. zde http://spring96.org/en/news/49539 – jsou tam stručné informace o těch lidech, většinou s fotkou, informace z čeho je obviněn a jeho adresa. Informace je v angličtině, běloruštině a ruštině. Už dlouho jste nikdo nesdělil, že jste napsali někomu dopis nebo dopis dostali. Píšete? Pište :-)

 

Viktoryja Palčys mi napsala, že k Eduardovi teď pouštějí advokáta a pošta od něho a k němu dochází. Má teď „normální“ podmínky. Je to takové období, kdy obviněný čeká na soud a chystá se proti němu obžaloba apod. To může trvat měsíc i půl roku… Teď se ale nejspíš ani nic neděje, prostě lidi, kteří jim nejvíc překážejí, obviní, aby je mohli nechat ve vězení, a tím eliminují jejich vliv na okolí.

 

Ales Sakalou, o kterém jsem včera psala, dostal 15 dnů vězení. V pondělí také dali 25 dnů vězení mladé ženě, která u soudu uvedla, že je těhotná…

 

V Minsku vyšli do ulic důchodci se zdravotníky. OMON se jim všemožně snažil v pochodu zabránit, zablokoval chodník i silnici, metro a autobusy v centru nestavěly, část lidí (více než tisíc!) se ale přesto probila a prošla s květinami, transparenty a skandováním hesel svůj Pochod smutku, věnovaný R. Bandarenkovi.

 

Na Náměstí Změny ozbrojenci hlídali celou noc, v noci se opakovaně dobývali do bytů, hrozili vyražením dveří. Důvod – v bytech a ve sklepích domů se ukrývaly stovky lidí, kteří se tam schovali před brutalitou OMONu. Místní obyvatelé pouštěli prchající lidi do domů, u leckoho strávilo noc 20, 30 i 40 hostů… Ráno se v krátké nestřežené chvíli podařilo některým odejít, ale pak se „ochránci pořádku“ vrátili, v podstatě obklíčili celý dvůr a každému, kdo se objevil venku, kontrolovali doklady. Pokud neměl místo bydliště tam, ihned ho zadrželi. Strávili tam celý den, znovu do noci… Lidé mají v úmyslu obnovit památník zavražděného Ramana Bandarenky, ale zatím to nejde kvůli nepřetržité přítomnosti ozbrojenců.

 

Pondělí bylo 100. dnem protestů. Sousta lidí diskutuje o tom, jaká vítětství a jaké prohry těch sto dnů přineslo, je-li to úspěch nebo ne, vyhraje-li revoluce nebo ne. Můj oblíbený pastor mého oblíbeného sboru Jan Pradviesnik napsal: „STO dnů běloruské revoluce světla. Ocitoval Iz 66,8–10 a pokračoval. V srpnu 2020 Bůh udělal to, co nikdo nečekal – povstal běloruský národ. Ten zázrak, když statisíce Bělorusů vyšly do ulic běloruských měst, aby řekly „ne“ lžím, násilí a bezpráví, změnil naši zemi. Legendy o vlajce se staly realitou, všechny hrdinské stránky běloruských dějin, které ještě před rokem vypadaly jako příběhy o nějaké jiné zemi, jiném národu, dostaly smysl. Běloruská revoluce světla, v níž je tak jasné, kde je dobro a kde zlo, kde je světlo a kde je temnota, kde neexistují prakticky žádná něco mezi tím, se stala Božím soudem nad mocenským systémem, který drží Bělorusko v otroctví. A Bůh, pokud něco začal dělat, určitě dovede věc do konce, do vítězství!“

 

Biskupové protestantských církví vydali výzvu k zintenzivnění modliteb za Bělorusko, aby bylo zastaveno násilí a krveprolití, aby Bůh zjevil svou milost a pravdu. Na dny 18. – 20. listopadu vyhlásili tři dny půstu a modliteb za Bělorusko.

 

Posílala jsem vám odkaz na poselství Pavla Sieviarynce, které se povedlo propašovat z vězení a jeho žena Volha ho nahrála. Pavel tam píše: „Začátkem všeho je modlitba. Společná, mezidenominační, v běloruštině. … Odkud má národ přijímat pravdu, víru a spravedlnost, když přestanou být obecnou normou? Ano, z těla Kristova, z církve. Církev musí svítit a osvětlovat národu cestu. … Duchovním kořenem zla v Bělorusku je komunismus, z něhož národ nečinil pokání. Naše dnešní problémy, to je jen slabý doušek rudého pekla, které nám už sto let hoří pod nohama. Pekla, v němž zahynuly miliony Bělorusů. Učebnice, pomníky, rudé svátky a obecně celý ten sovětský systém, snýtovaný zkrvavenými srpy a kladivy. Němci se zřekli nacismu. Stejně tak se musíme my, celý národ, s pokáním zříct komunismu. Běloruský národ se probudil tak, jak o tom snili naši národní hrdinové – povstalci, spisovatelé i politici. Běloruský národ si začal uvědomovat sám sebe. A co je to národ? Křesťanské chápání národa, to jsou pokolení předků, kteří tisíce let žili na naší zemi, a potomci, kteří přijdou po nás. Běloruská historie, to je především historie křesťanská. Většina běloruského národa, až 80 % běloruských národních hrdinů, jsou lidé věřící v Ježíše Krista. Proto naše národní myšlenka, to je Ježíš Kristus, který mluví bělorusky. Kdy v Bělorusku skončí bezpráví? Tehdy, když otevřeme dveře Ježíši Kristu, který mluví bělorusky. Důležitá je vlajka s Kristovou krví. Plátno s krví Spasitele, které lidem zůstalo jako symbol vzkříšení a vítězství nad zlem a smrtí. A které se stalo symbolem vzkříšení národa. …Této vlajce je 2000 let a není nic náhodného v tom symbolu, který se zjevil tak jasně s efektem soudu. Bůh začal v Bělorusku jednat a náhle přišlo světlo. Bělorusové nyní svítí do celého světa. A běloruským křesťanům nemohu říci nic lepšího, než řekl Ježíš v kázání na hoře svým učedníkům: vy jste světlo světa! Město ležící na hoře nemůže být skryto!“ Moudrý, požehnaný muž je ten „náš“ Pavel. Já považuji za nesmírnou osobní čest, že ho mohu nazývat svým blízkým, drahým přítelem.