Zvažoval jsem, zda článek nenazvat „Čína v Africe“, protože mám mnoho indicií o tom, že podobné věci, které se týkají v Atlantiku ležících Kapverdských ostrovů, se týkají mnoha jiných afrických zemí. Nicméně na Kapverdách jsem vícekrát byl a mohu říci, že to, o čem budu psát, jsem alespoň zčásti viděl na vlastní oči. A co jsem osobně neviděl, to mi podrobně popsal přítel, který na Kapverdách žije a který dlouhodobě sleduje vývoj této krásné země, ležící na devíti ostrovech.
Ano, vím, že v České republice žijeme v těchto dnech průjezdem amerického konvoje z Pobaltí do Bavor. A celkově nás mnohem více zajímá vojenské pronikání Ruska na Ukrajinu než ekonomické a kulturní pronikání Číny do Afriky, případně do Latinské Ameriky.
Přesto čínské pronikání do Afriky (budu ho ilustrovat na zmíněných Kapverdách) stojí za pozornost. Mimo jiné i proto, abychom pochopili, v čem je čínská strategie odlišná od ruské. A jsem si jist, že z dlouhodobého hlediska bude mnohem úspěšnější.
Kapverdy mají něco přes půl milionu obyvatel. Kapverďanů je ovšem celkově zhruba dvakrát tolik – druhý půl milion žije v cizině, zejména ve Spojených státech, a to převážně v oblasti Bostonu. Jelikož se v současnosti stávají turistickou destinací (jen na ostrov Sal, kde je mezinárodní letiště a kde zůstává většina turistů, přijede letos přes milion turistů, zatímco před třemi lety to bylo pouze 270 000), jdou ekonomicky nahoru, takže se vymanily z kategorie „chudých“ zemí. Práce ve stavebnictví a v turistickém ruchu je více než dost.
Kurzy čínštiny
V únoru začal jeden z pěti kanálů Kapverdské televize vysílat denně desetiminutové kurzy čínštiny. Nikdy dříve Kapverdská televize žádné jazykové kurzy nevysílala. Kromě toho začala na Kapverdách vysílat i čínská televize – čistě v čínštině, bez titulků. Podle všeho je určena pro zhruba 1500 Číňanů, kteří na ostrovech dlouhodobě žijí.
Navštívil jsem na Kapverdách školu i školku, viděl jsem areál jediné vysoké školy v hlavním městě Praia (Praia znamená pláž – není to krásné jméno pro hlavní město?) na ostrově Santiago. Se svým přítelem filantropem jsme byli v základní škole v Santa Marii namontovat větráky, neboť ve třídě, kam chodí jeho dcera, bylo nesnesitelné dusno. Přítel mi ovšem ukazoval cestou z letiště do města areál, který budují Číňané a který bude letos dokončen. Tam bude místo pro školku, pro školu, pro místní gymnázium… Vše bude moderní a tedy i klimatizované.
Stavební boom
Číňané staví na Kapverdách a v celé západní Africe kde co – školy, přístavy, přehrady, hotely… Není to ale tak, že by Číňané tyto podniky pouze financovali, jak to činí EU nebo jak to platí o projektech Světové banky. Oni přivezou dělníky, postaví ubikace, dovezou materiál…a když je vybudováno, ubikace zase zboří, dělníky odvezou a za velké slávy objekt předají vládě.
Co za to? Vyjednali si osvobození od daní na dvacet let, právo rybolovu v Kapverdských teritoriálních vodách … a (k mé velké nelibosti) licence na kasina. A za všechno dobře platí.
Zasvěcení místní lidé říkají, že Číňané jednají naprosto otevřeně. Netají se svými úmysly ani požadavky. A platí spolehlivě.
Co na to Evropa?
Evropská unie či Světová banka v očích místních vládních činitelů i podnikatelů prohrávají. Zpravidla jsou ochotny různé projekty pouze financovat, ale přitom je váží na celou řadu podmínek. „Zaplatíme vám vlnové elektrárny, ale musíte na školách zavést ekologickou výchovu.“ „Poskytneme vám prostředky, ale vy sami se musíte postarat o vypracování projektu a o zajištění pracovních sil.“ Některé z těchto požadavků jsou srozumitelné z hlediska vzdělaného Evropana, některé jsou ale nepromyšlené a v podstatě naprosto nevhodné pro méně rozvinuté země. Hádejte tedy, kdo na Kapverdách a v celé západní Africe vyhrává?
Jsem dalek toho, abych vychvaloval Čínu. Určitě je ale dobré jejich strategii sledovat. Číňané pochopili, že vlivu v různých menších či středně velkých zemích dosáhnou snáze skrze ekonomiku než skrze řinčení zbraněmi či vytvářením pátých kolon a vedení propagandistických válek. Jakkoli nyní zvyšují náklady na zbrojení a do budoucna zřejmě počítají i s vojenským pronikáním (přinejmenším jako s jednou z možností), dávají přednost postupům, které jejich vlastní ekonomiku nevyčerpávají, ale zřejmě přímo či nepřímo posilují.
Nedělám si žádné iluze – nepochybuji o tom, že je-li někde něco potřeba „podmáznout“, Číňané to udělají. Ani Číňané, ani Kapverďané nejsou vůči korupci imunní. Přesto jsem si téměř jist, že při pronikání Číny do „Třetího světa“ není korupce tím hlavním prostředkem. A také nemám důvod se domnívat, že Číňanům jde o nějaký „ideologický vývoz“. Co bude čínský vliv dlouhodobě znamenat, si netroufnu odhadnout. V posledním e-mailu mi však můj kapverdský přítel napsal: „Začínám mít obavy o budoucnost kapverdského ‚no stress‘…“.
Dan Drápal
31. března 2015