06. 08.
2014

Problém nemá Izrael, nýbrž Evropa

Mojmír Kallus

Týdeník Respekt zveřejnil v posledním čísle článek přeložený z britského The Economist, jehož podtitul hlásá, že „ostřelování Gazy připravilo Izrael o sympatie… a Izraelci teď zvažují, jak reagovat.“ Je to další ukázka argumentace, která zaměňuje příčinu a následek a příčinu izraelské operace pro jistotu vůbec nezmiňuje. Jakoby se Izrael, zřejmě jen tak ze sportu, rozhodl ostřelovat chudáky civilisty v Gaze. Protože svět se přece chová vždy důsledně morálně, Izrael má teď problém a jsme zvědavi, jak si s ním poradí.

Jsem přesvědčen, že Izrael se nikomu nepotřebuje omlouvat za svou vůli k životu a k ochraně svých obyvatel a že s vražednými záměry Hamásu a jemu podobných se úspěšně vyrovná, stejně jako se dosud vyrovnal se všemi podobnými hrozbami. Větší problém má ale Evropa.

Komentátoři Economistu by udělali lépe, kdyby se podívali z oken svých kanceláří. To, co se děje v Londýně, Paříži, Bruselu nebo Berlíně, dokládá, že Evropa dopustila, aby byl zlý duch antisemitismu vypuštěn z láhve, a teď jen bezmocně a s jistým údivem přihlíží, jak tato nenávist eskaluje. Brutální vraždy Židů za bílého dne, zapalování synagog, útoky na židovské obchody, skandování urážlivých hesel. Kam až to povede a jak na to budeme reagovat?

Ukazovat na Izrael jako viníka je nevkusné. Dobré je to snad jen k tomu, že to odhaluje antisemitské instinkty a potvrzuje tak tezi, že kritika Izraele je pouze vítanou záminkou k projevení nenávisti vůči Židům. Ať udělá Izrael cokoliv, násilníci v evropských ulicích budou ve svém řádění pokračovat a zbabělá reakce je ještě posílí.

Domnělou vinu Izraele mají dokládat průzkumy veřejného mínění, které ukazují stále větší odklon obyvatel Evropy od židovského státu. Ve skutečnosti to však dokládá jen selhání evropských elit, které protižidovské propagandě převlečené za kritiku Izraele nijak nečelí. Budou-li média na Západě v šíření této propagandy dál asistovat, průzkumy budou ještě jednoznačnější.

Riziko, že politici budou v pokušení souhlasit s většinou, i když vědí, že nemá pravdu, je v demokracii normální. Ale v situaci, kdy stále více lidí věří nebezpečné lži, je potřeba sebrat odvahu a postavit se jí čelem. Kde jsou evropští vůdci, kteří by si troufli udělat to, co T. G. Masaryk v Hilsnerově aféře? Vůdce se přece pozná podle toho, že svou morální silou dokáže veřejné mínění změnit. To, že antisemitismus byl za první republiky v našem veřejném prostoru nepřijatelný, je zřejmě do značné míry ovoce statečného postoje prvního prezidenta.

Evropa už jednou poznala, jaká destrukce je důsledkem toho, když společnost ovládne protižidovská nenávist. Nemá tedy výmluvu. Potřebuje ale vůdce, kteří se nebudou bát říkat lidem pravdu, i když se jim nebude líbit. Najdou se?

Mojmír Kallus

Institut Williama Wilberforce

David Knížek

David Knížek