Milí přátelé.

Dnes vám píšu poprvé novým způsobem. Od této chvíle běloruské a ukrajinské zprávy budete dostávat z této adresy a prosím, abyste také na tuto adresu posílali své reakce a odpovědi na tato témata. Jsem vděčná za tuto možnost, v poslední době už bylo tolik adresátů, že jsem maily musela posílat na několikrát, navíc někteří z vás nerespektovali mé přání nepřeposílat maily dál s mou adresou… Takže takto to bude lepší.

 

Ukrajinské zprávy pošlu snad v noci, teď jen Bělorusko.

 

Minule jsem psala, že Zmicer a Nasta Daškievičovi byli předvolaní k výslechu. Byli tam v různých dnech každý zvlášť a oba pak pustili domů. Nicméně 22. března k nim přišli s domovní prohlídkou, zabavili jim veškerou techniku (počítače, telefony…) a Zmitra zadrželi. O den později mu soud dal 15 dnů vězení za tzv. „nepodřízenost“ – prý odmítal otevřít milici dveře bytu (což je nesmysl, protože je potkal na chodbě, když šel ven s dětmi a vrátil se s nimi domů). Kdyby to u toho zůstalo, bylo by to „dobré“. Jenže během toho soudu zazněla i „podezření na trestné činy“ (příprava masových nepokojů a nabádání k nim, účast na demonstracích společně s malou dcerou apod.), jichž se dopouští s tím, že to se bude ještě prověřovat. Pokud tedy Zmicer po 15 dnech z vězení vyjde, bude to zázrak. Velmi mnoho dnes již odsouzených politických vězňů takto začínalo – nejdřív 15 dnů, pak ještě jednou či dvakrát prodloužení o 15 dnů a pak trestní stíhání… Pro ty, kdo se k nám připojili nedávno, doplňuji, že Zmicer Daškievič je jednou z nejvýraznějších postav běloruského opozičního hnutí, opakovaný politický vězeň, mnohokrát odsouzený na „sutki“ (to je těch 15 dnů), autor knihy vězeňských příběhů „Červ“, která vyšla v mém českém překladu, náš bratr v Kristu a můj kamarád. Někteří v vás se s ním setkali při jeho návštěvě v ČR v roce 2017 – přijel tehdy na prezentaci českého vydání své knihy a navštívili jsme společně několik českých církví. V Životě víry s ním vyšel rozhovor. Zmicer má manželku Nastu, úžasnou, statečnou bojovnici, díky níž přežil peklo vězení v letech 2010–2013 (v 2011 mu doslova šlo o život a Nasta tehdy zburcovala celý svět, za Zmitra a několik dalších politických vězňů se tehdy díky jejímu alarmu postavili politici UE i USA a díky velké mezinárodní podpoře se povedlo nejhorší tlak na ně ukončit). Mají spolu tři děti – 7letou Maru, 6letého Davida a 2letou Mahdalenu; Nastěnka je v 6. měsíci těhotenství se 4. potomkem. Zmicer je vyrovnaný, připravený na všechno. Když ho odsoudí do vězení (řeč je o několika letech…), vydrží to, hlavně mu záleží na tom, aby Nastu a děti nechali na pokoji. V závěrečné řeči u soudu, kde mu dali těch 15 dnů, soudci řekl, že jednou přijde den, kdy on sám bude stát před soudem věčným a že by se měl kát ze svých hříchů. A Nastěnce vzkázal, že ji nesmírně miluje… Prosím, modlete se za tu rodinu. Nasta je jedna z nejstatečnějších holek, jaké znám. Přece jen je ale rozdíl být statečnou bojovnicí, když je člověk sám, a když má 3 + 1 dítě… Kéž Zmitra pustí a nechají je být!

Druhá věc se týká druhého mého kamaráda Pavla Sieviarynce. Pavel byl odsouzen na 7 let „kolonie“ – to je pracovní tábor, vězni tam bydlí v barácích, mohou chodit ve volném čase ven kolem baráku, chodí do práce… Je to takové trochu jako v kasárnách. Teď ale jej chtějí převést do „krytého vězení“ (neznám české termíny těch všech věznic, oni to mají jinak než my). To znamená, že místo „v kasárnách“ na volném vzduchu by byl v budově v cele s půlhodinovou vycházkou denně (možná). Obecně jsou tato „krytá vězení“ považována za horší formu trestu, vězně tam z kolonií převádějí za trest. Za co konkrétně tam chtějí dát Pavla, není jasné. V některých případech ale může být takový trest naopak ulehčením. Někteří odsouzení v koloniích zažívají šikanu, nezvládají těžkou práci apod. a věznice je pak pro ně jakousi úlevou. Pavel v kolonii těžce pracuje a má málo času na psaní dopisů a knih, je unavený… Do věznice nechce, tak se modlete, ať ho tam pokud možno nedají. Ale kdyby dali – ať je to pro něj naopak možnost odpočinout si a v klidu se věnovat své práci… Modlete se i za jeho ženu Volhu a malého Franciška, který minulý týden oslavil 4. narozeniny (podruhé bez táty…).

 

Celkově už je v Bělorusku víc než 1100 politických vězňů! A to v uplynulých dnech zase několik lidí vyšlo na svobodu po „odpykání trestu“.

 

Zda běloruská armáda vstoupí nebo nevstoupí do války na Ukrajině, je stále otázkou. Už to vypadalo, že je to na spadnutí, ale zase už je od ukrajinských hranic stahují. Podle šetření rozvědek kolem 60 % vojáků a důstojníků odmítá bojovat proti Ukrajincům a v případě, že dostanou rozkaz přejít hranici, ihned se vzdají i s vojenskou technikou, případně přejdou na stranu Ukrajiny. Lukašenko si to uvědomuje, proto stále váhá…

A „železniční partyzáni“ páchají jednu diverzi za druhou. Ve výsledku železniční spojení mezi Běloruskem a Ukrajinou již neexistuje, což ztěžuje přesun ruské techniky z Bělarusi na Ukrajinu.

Mějte se, ukrajinské zprávy snad budou následovat (ty je těžké sepsat…).

 

Ukrajina 12.-18. 3. 2022

 

Ukrajina… Tenhle mail je náročnější. Je toho tolik a situace se stále mění…

 

Z této války si budu pamatovat slovo ALE. Používá ho prezident Zelenskyj stejně jako ostatní politici, ale i obyčejní lidé. „Ukrajina prožívá těžké časy, ALE pro ruského okupanta jsou ještě horší. Nepřítel nás ostřeluje a myslí si, že nás tím zlomí, ALE tohle nás nemůže zastavit! Nepřítel ničí naše krásná města, ALE my je znovu postavíme. Okupanti mají více vojáků, ALE my bojujeme za svou zemi. Určitě zvítězíme, ALE ještě musíme bojovat. Náš dům zasáhla střela, je to strašné, ALE žijeme a vyženeme nepřítele!“ To slovo zní v ukrajinštině stejně jako česky a zvláště pan prezident ho vyslovuje vždy s velkým důrazem. Je to „ALE“, které mluví o budoucnosti, dává naději, představuje perspektivy a budoucí plány. Nikdy mě nenapadlo, kolik toho v sobě může skrývat!

 

Západní rozvědky potvrzují to, co Ukrajinci tvrdí již několik dnů: „ruská invaze se zastavila na všech frontách, Rusko utrpělo těžké ztráty. Ukrajinský odpor zůstává stabilní a dobře koordinovaný“. Okupanti nejsou schopni zaútočit (dobýt) na Kyjev ani na žádné jiné velké město. Vypadá to, že se postupně stáhnou jen na jihovýchod Ukrajiny, kde se soustředí zejména na přístav Mariupol, který se jim přes dlouhé obléhání a bombardování stále nedaří dobýt, a některá další města. Na zbytku území jsou schopni svádět jen lokální boje (za cenu velkých ztrát ve vlastních řadách). To, co sužuje ukrajinská města nejvíce, je dálkové ostřelování raketami (zejména z území Běloruska a z Krymu) a letecké bombardování. Nedokážou města dobýt, tak se je snaží co nejvíc rozbít. V Mariupolu není ani jedna nepoškozená budova, 80–90 % města je zcela zbořeno. Absurdní na tom je, že podle předválečných statistik byl Mariupol nejvíc proruským městem, prakticky všichni tam mluví jen rusky. Poněkud tak pokulhává Putinovo tvrzení, že chrání ruskojazyčné obyvatelstvo a osvobozuje ho od fašistů.

 

Demoralizace ruské armády pokračuje. Ukrajinci odposlouchávají telefony vojáků, když volají domů. Vojáci mluví o ztrátách („z 80 nás zbylo 20“), o hladu, o rabování, o tom, že důstojníci na ně kašlou, o tom, jak se chystají vzájemně si prostřelit nohy, aby se dostali do nemocnice a nemuseli bojovat, o plánech nechat se zajmout… Mnozí se snažili dezertovat. Ruská armáda ale už má jednotky, které jezdí na konci vojenských kolon a případné dezertéry střílejí (i o tom mluví v telefonech). Zraněné vojáky po vyléčení vracejí do boje. Proto vzdát se do zajetí je pro ně nejlepší způsob, jak přežít. Při tiskových konferencích, které s nimi pořádají, děkují Ukrajincům za to, že vyléčili, že jim dávají najíst a chovají se k nim dobře – na rozdíl od jejich vlasti. U Oděsy se vzbouřila námořní pěchota – 600 vojáků se odmítlo vylodit, protože věděli, že by šli na jistou smrt (to vypověděl jeden z válečných zajatců). Totéž se stalo v Chersonské oblasti, kde se po vylodění 80 příslušníků námořní pěchoty odmítlo zúčastnit boje. V Mariupolu vzali do zajetí celou rotu ruských vojáků. Stále častěji také okupanti opouštějí techniku – prostě nechají bojová vozidla či děla stát na poli a utečou. S jarním táním se také množí případy, kdy ruská technika uvízne v bahně a už nevyjede. Putin se chystá ztráty svého vojska kompenzovat až 40 tisíci dobrovolníků ze Sýrie. Podle ukrajinské rozvědky syrijští dobrovolníci mají v úmyslu dezertovat a dostat se do EU.

 

Prezident Zelenskyj už 2x navštívil raněné v nemocnici; při první návštěvě tam předal vyznamenání vojákům, podruhé navštívil holčičku, která byla zraněna, když vlastním tělem chránila malého bratříčka. V době, kdy se ho nepřátelé snaží zabít, je to od něj hrdinský čin.

 

Okupanti zničili spoustu církevních budov, často vzácných historických památek – kamenných i dřevěných pravoslavných chrámů a klášterů, řkc kostelů, protestantských modliteben, ostřelovali i mešitu v Mariupolu. Tyto objekty často slouží jako útočiště pro lidi a při ostřelování tam bývají oběti.

 

Šestiletý kluk se rozhodl, že věnuje ozbrojeným silám Ukrajiny svůj dron, po kterém dlouho toužil a pak ho dostal od táty (pomocí dronů Ukrajiny velmi úspěšně ničí kolony ruské techniky; ovšem asi to jsou dost jiné drony, než má chlapeček ???? ) a jedenáctiletý kluk v noci utekl z domova a šel se nechat zapsat do řad teritoriální obrany města. Tam mu poděkovali, „zapsali“ ho, dali mu podržet samopal, vyfotili se s ním a poslali ho domů s tím, že ho povolají, až bude třeba. Do boje s okupanty je zapojen celý národ bez ohledu na věk a pohlaví.

 

Přemýšlíte, jak můžete pomoct ukrajinským uprchlíkům ve svém okolí, když nemáte ani možnost někoho ubytovat, ani peněz nazbyt? Přečtěte si inspirativní článek mé vzácné kamarádky Hany Blog: Jsme bohatí, protože žijeme v hojnosti míru - Proboha! (https://proboha.cz/magazin/blog/hanapinknerova/2022/03/blog-jsme-bohati-protoze-zijeme-v-hojnosti-miru/).

Křesťanské zprávy najdete v příloze, stejně jako jednu báseň-modlitbu a svědectví jednoho bratra.

 

V běloruském mailu jsem napsala špatně datum akce v knihovně Václava Havla: bude to příští pátek, 25. března v 18.00 (na pozvánce v příloze to je dobře).

 

Odkud beru informace? Z on-line vysílání Ukrajina 24 online (https://www.youtube.com/watch?v=IgSn1Z2rq6E), z TV kanálu Belsat (https://www.youtube.com/watch?v=yuOOhy6M81c), ze Svobodné Evropy ukrajinské (https://www.radiosvoboda.org/z/16697) a běloruské (https://www.svaboda.org/z/16621) a z dalších nezávislých médií, která mají své zpravodaje na místech bojů.