Zdravím vás, přátelé.

Nejdřív vám řeknu o některých akcích na podporu Běloruska, které v následujících dnech proběhnou. V neděli 7. února to bude 182 dnů, tedy na počet dnů půl roku od voleb. Volby byly 9. srpna, takže podle dat bude půlroční výročí v úterý. Od neděle tedy začnou probíhat akce a budou trvat i v průběhu následujícího týdne.

 

Neděle 14.00–15.00 Praha, Staroměstské nám. – akce na podporu politických vězňů v Bělorusku; pořádá   Fill Fillingsvald a Bělorusové v ČR; viz https://www.facebook.com/events/1499123847105527 (pouze v běloruštině)  

 

Neděle v 15:30 on-line diskuse „Umění jako politické gesto: český a slovenský příspěvek ke Dni solidarity s Běloruskem“ – viz https://www.facebook.com/events/905984920230852.

 

Výzva kanceláře svazu měst a obcí ČR https://www.smocr.cz/cs/novinky/a/dny-solidarity-s-beloruskem?fbclid=IwAR0oYRM7YFdVzI3jHlon1PYN2GxFEpLl60V3Uvh3FbLdKlrJ7N-ec9BXBxs

 

V Minsku byl zahájen první velký proces. Jeho figuranty jsou Viktar Babaryka a 7 dalších lidí, bývalých manažerů banky Bielhazprambank. Viktar Babaryka byl 20 let předsedou představenstva banky. Na jaře loňského roku oznámil svou kandidaturu v prezidentských volbách a začal nabírat ohromnou podporu voličů. Tradiční opoziční aktivisté se z toho neradovali, protože pan Babaryka byl považován za Moskvou podporovaného kandidáta a je pravda, že jeho předvolební mítinky nijak patriotické nebyly (ovšem stejné to bylo se všemi novými tvářemi, které se tehdy objevily). Jak rostla popularita Babaryky, narůstala nervozita Lukašenka, takže do banky přišla kontrola, která „odhalila“ šílené věci, načež celé představenstvo zadrželi. Proti Babarykovi zahájili stíhání za „přijímání úplatků ve zvláště vysoké výši organizovanou skupinou a za praní peněz získaných kriminálními prostředky, a to ve zvlášť vysoké výši“, proti ostatním za podobné trestné činy. Jako trestně stíhaného pak V. Babaryku nezaregistrovali jako kandidáta a ve volbách nefiguroval. Při své návštěvě vězení na podzim se s ním Lukašenko chtěl dohodnout na nějaké spolupráci (pravděpodobně ho chtěl propustit výměnou za to, že on pomůže ukončit demonstrace), ale ke cti pana Babaryky slouží, že na to nepřistoupil. Ve čtvrtek proběhlo 1. přípravné řízení, zatím bez přítomnosti obviněných. Proces bude projednávat Nejvyšší soud, což znamená, že proti rozsudku nebude moci být podáno odvolání a rozsudek nabyde okamžitě právní moci. Soud se bude odehrávat v uzavřeném režimu. Ve čtvrtek ještě o nic nešlo, obvinění tam nebyli, šlo jen o přípravu, přesto budova soudu byla ohrazena mobilními kovovými zátarasy, po obvodu stáli ozbrojení OMONovci v kuklách, všechna další jednání u soudu byla zrušena, do soudní síně nebyli vpuštěni novináři nezávislých médií ani část příbuzných a přátel obviněných (oficiálně kvůli karanténě). Bezpečnostní opatření takové míry jsou zcela bezprecedentní. Hlavní líčení s obviněnými má začít 17. února.

 

Iniciativa ByPol publikovala dopis, jímž běloruské ministerstvo vnitra žádá Radu bezpečnosti státu, aby vyvinula vliv na soudy, a ty přestaly lidem dávat za účast na protestech pokuty, ale aby je posílaly do vězení. Generální prokurátor takový postup podpořil.

 

Proti žádosti 100 rozhořčených Bělorusů o přiznání bílo-červeno-bílé symboliky extrémistickou lidé během tří dnů shromáždili 100 tisíc podpisů pod petici požadující ukončení pronásledování občanů za používání národní symboliky, která představuje nehmotné kulturní hodnoty, a uznat bílo-červeno-bílou vlajku jako historické a kulturní dědictví. Petice byla ve čtvrtek večer předána generální prokuratuře, kde bude muset být posouzena jako hromadné odvolání občanů v souladu s běloruskými právními předpisy.  

 

Ve čtvrtek vyrazili do ulic důchodci pod heslem „Babuški i dědy – iděm do pabědy“ (Babičky a dědové – jdeme do vítězství). Také prohlašovali: Zakázali nám chodit v pondělí – budeme chodit každý den! S podobnými hesly (např. „Protest utichne, až diktátor zdechne!“) každý den v různých denních a večerních hodinách stále vycházejí větší i menší skupiny v mnoha městech po celém Bělorusku. Akce jsou nyní ještě více zaměřeny na obranu vlajky, transparenty a skandování „To je naše země – to je naše vlajka!“ jsou také vidět často a na mnoha místech.

 

Vím, že už je to dnes dlouhé, ale chci se rozloučit slovy z mailu jedné z vás, která mě velmi dojala: „Neskutečně obdivuju Bělorusy a Bělorusky, je to úplně nad mé chápání, jak stateční a statečné jsou. … Je těžké nepřestávat doufat. Myslím, že jsme si v srpnu představovali, že s Bělorusy běžíme sprint nebo středně dlouhý závod, a ukázalo se, že je to maraton. Pro mě je taky těžké se každý den za ně poctivě modlit a psát další a další dopisy a vidět, jak se spis politických vězňů neustále prodlužuje a všecko vypadá bezútěšně. Ale pak si řeknu: dokud oni pochodují, já se nemůžu přestat modlit a doufat s nimi. Často se vracím ke starozákonnímu čtení o tom, jak Mojžíš, Áron a Chúr vystoupí na horu a zatímco Izraelci bojují s Amalečany, Mojžíš se se zvednutýma rukama modlí. A říkám si, co když opravdu záleží na tom, jestli my, co se za Bělorusy modlíme, vytrváme v modlitbě s rukama zvednutýma? Vím, že to člověku láme srdce, vidět tolik bolesti, tolik nespravedlnosti. Ale pořád věřím, že budeme svědky běloruských Velikonoc.“

Amen.