Milí přátelé,

víte, co to je „štěstí po bělorusku“? To je, když po mnohahodinovém hledání, které trvá přes noc, žena „najde“ zmizelého muže v jedné z minských věznic. :-( V pátek odpoledne v Kurapatech zadrželi našeho kamaráda a bratra Zmitra Daškieviče. Až v sobotu dopoledne se Nastě podařilo zjistit, kde je. Umíte si, ženy sestry, představit, že byste pocítily úlevu, kdybyste zjistily, že máte muže ve vězení? Pro Nastěnku toto zjištění jistou úlevou je – v zemi, kde oponenti režimu mizí beze stop nebo se nacházejí mrtví po „prokázané sebevraždě“ je vězení pořád ještě menším zlem. Pravděpodobně v pondělí bude soud. Doufejme, modleme se!, aby z toho nebylo nic horšího než pár dnů ve vězení…

 

Jestli jste mě poslechli a sledujete FB M. Charváta, tak jste „v obraze“ i ve dnech, kdy já nepíšu. Čas od času se mě někdo ptáte na koronavirus v Bělorusku. Mně se nechce o tom psát, odmítám se tomu tématu věnovat i u nás, natož tam, kde je dost jiných témat. Pan kolega ale dostává ty dotazy taky a napsal podrobnou zprávu, takže koho to zajímá, můžete číst zde https://www.facebook.com/martin.konektorcharvat/posts/4992953274111578

 

Běloruskem nyní hýbou dvě hlavní zprávy. Jednou je mistrovství světa v hokeji, které se má letos hrát v Minsku a Rize. Revoluční Bělorusové bojují za to, aby se MS v Bělorusku nekonalo, protože v současné situaci by to Lukašenkovi nahrávalo. Šéf mezinárodní hokejové asociace navštívil Lukašenka a sondoval půdu, do konce ledna má padnout rozhodnutí. Několik hokejových týmů se vyjádřilo, že v případě konání v Minsku se MS nezúčastní. Hlavní ovšem je, že se povedlo přesvědčit dva klíčové sponzory, aby odstoupili od financování MS, pokud bude v lukašenkovském Minsku. Jedním z nich je Nivea a druhým, hlavním je naše Škoda. Je to velký úspěch, protože podobná situace byla už před pár lety a tehdy Škoda na nic neslyšela a MS v Minsku podpořila. Tentokrát pravděpodobně sehrálo roli i to, že několik pražských Bělorusů provedlo demonstraci přímo v Ml. Boleslavi před Škodovkou. Vyšel k nim tiskový mluvčí podniku, přinesl jim kávu a čaj a vyjádřil jim osobní podporu. Druhý den Škoda vydala prohlášení, že pokud se šampionát bude konat v současném Minsku, sponzorovat ho nebude. Jestli se povede MS v Minsku zrušit, bude to pro Luku velká rána a jeden z velkých hřebů do rakve.

 

Ještě větším hřebem do rakve ale je další nahrávka, kterou zveřejnila iniciativa By_Pol. Tentokrát na ní mluví plukovník S. Karpenkou, náměstek ministra vnitra a bývalý velitel Útvaru pro boj s organizovaným zločinem (to je ten hrdina, který obuškem rozmlátil sklo ve dveřích baru, kde se skryli demonstranti). Na nahrávce z října 2020 říká, jaké instrukce Lukašenko dal ohledně demonstrantů – mlátit je do hlavy, do obličeje, do břicha, ledvin, používat střelné zbraně (když na vás ti debilové půjdou, střílejte, prezident garantuje beztrestnost). Mluví o zastřelení demonstranta Alaksandra Tarajkouského v první protestní noci. Oficiální verze, kterou nikdo neodvolal, je, že Alaksandr chtěl hodit na OMON Molotovovův koktejl, který mu vybuchl v ruce a zabil ho. Na internetu se následně objevila videa dokazující, že mladík v rukou nic neměl a s rukama zvednutýma nad hlavu šel proti OMONu, načež ho jeden z nich prostě zastřelil. Prokurátor sice žádné trestní řízení nezahájil, ale na nahrávce Karpenkava teď zní, že „ten debil tam stál jen v tričku. Gumový projektil z takové blízkosti vás zabije stejně spolehlivě, jako normální zbraň.“ To je přiznání… Co Bělorusy ale nejvíce nadzdvihlo je prohlášení, že Lukašenko plánuje v oblasti pracovního tábora Vlčí nory (jedno z nejhorších vězení) vybudovat speciální tábor pro odpůrce režimu, pro všechny ty, co pochodují po ulicích a křičí. Zatím lidé Bělorusko jen obrazně přirovnávali ke koncentráku, nyní se ukazuje, že Lukašenko jej ve skutečný koncentrák opravdu přeměnit chce. Tedy chtěl by. Jistě se mu to nepovede, těch odpůrců je několik milionů, zatímco on je sám s pár ozbrojenci… Amnesty International požaduje prošetření tvrzení uvedených na nahrávce.

 

Na pozadí těchto událostí probíhají soudy nad některými politickými vězni a padají tvrdé rozsudky „za nic“.

 

Ihar Losik pokračuje v hladovce již 35. den. Mnoho jeho přátel a osobností (mj. i S. Cichanouska či Z. Daškievič) jej vyzvalo k ukončení hladovky, on ale odpovídá, že tohle je věc, kterou si bude rozhodovat sám, a že ji skončit nechce. Nezbývá, než se modlit…

 

Viktoryja Palčys vás pozdravuje, dcerušce Emilii už je měsíc. Eduard je v relativně dobrých podmínkách, hodně prý čte Bibli. Ale skoro mu nedávají poštu od příbuzných (od jiných lidí prý ano) a nedali mu fotku dcerky…

 

V Bělorusku jsou teď velké mrazy, kolem -18–20 °C, v noci mohou spadnout ke třicítce. Přesto lidé vycházejí na své pochody, v pátek i v sobotu probíhaly radostné marše a tance na mnoha místech. Kdosi z nich řekl: „Ať si je venku zima. V duši je vždycky teplo, protože nás je hodně.“ Kéž neděle proběhne bez násilí!