Při návštěvě arabských vesnic v Galileji během adventní doby je možné se tak trochu nadýchat evropsko-americké vánoční atmosféry v Izraeli, kde se vánoce jinak vůbec neslaví. Vousatého dědečka s červenou kapucou, sněhové pláně i ozdobené umělé vánoční stromky se podařilo úspěšně přenést do země, kde se Spasitel opravdu narodil. Milujeme romantiku, zvonečky, pěkně zabalené dárky, ozdobený stromeček, jesličky a zasněženou krajinu. I Američané sní o bílých vánocích. Píseň „White Christmas“ Irvinga Berlina zpívaný Bingem Crosby se prý stala nejprodávanějším singlem na světě vůbec. Němci kromě toho investují do výroby adventních kalendářů a věší „Herrnhutskou adventní hvězdu“. I mnohé Židy přitahuje vánoční atmosféra a proto se jí musí obzvláště američtí Židé zuby nehty bránit. O svátcích stánků si za to navěší na stánky barevné žárovky i blýskavé řetězy, takže vánoční stromeček připomínají.

Mezi křesťany i mesiášskými židy jsou tací, kteří jsou přesvědčení, že se Pán Ježíš narodil právě o svátcích stánků. Kdo si zadá v angličtině na internetu „narozen o svátku stánků“, najde tam mnohá vysvětlení a dokonce o přesné datum. Jak k tomu došli? Z Lukášova evangelia, a  sice od anděla Gabriele, víme, že Mariina příbuzná Alžběta, byla v šestém měsíci těhotenství, když k Marii anděl dorazil s radostnou zvěstí. Manžel Alžběty, Zachariáš, byl knězem z oddílu Abiova. Do oddílů rozdělil kněze král David krátce před svou smrtí. Oddílů bylo celkem dvacet čtyři, a Abiův byl osmý. (1.Par 24, 10) Když vyjdeme z toho, že dvacet čtyři oddílů sloužilo po dvanáct měsíců v roce, připadla by na osmý oddíl druhá polovina čtvrtého měsíce. První měsíc je podle Bible na jaře, kdy Hospodin vyvedl svůj lid z Egypta, odpovídá asi našemu dubnu, květnu. Čtvrtý měsíc, Zachariášova služba, by tedy připadl na léto, asi červenec, srpen.

Zachariáš se po skončení služby, tedy v pátém židovském měsíci vrátil domů a jeho manželka, podle předpovědi Gabriele, otěhotněla. Po pět měsíců se tajila, ale v šestém měsíci to anděl Gabriel, který byl přesně informován, prozradil Marii. Jednalo se o desátý měsíc židovského kalendáře, náš leden, únor. Devátý měsíc Alžbětina těhotenství tak připadá na první židovský měsíc. Jan Křtitel se s největší pravděpodobností narodil na jaře. Lukáš nám ještě prozrazuje, že Marie zůstala u Alžběty asi tři měsíce. Dá se očekávat, že zůstala do porodu, aby Alžbětě, která byla stará, trochu pomohla. Zároveň se mohla i přiučit, což jí přišlo později k dobru. Sama byla zase naopak velmi mladá. Marie přišla za Alžbětou už těhotná, zůstala tři měsíce. Pokud navštívila svou příbuznou na samém začátku těhotenství, zbývalo jí ještě pět, šest měsíců, rozhodně ne víc. Pán Ježíš se tedy pravděpodobně narodil na podzim, někdy v září, říjnu, v období svátku stánků. To by také vysvětlovalo, proč byly všechny hostince přeplněné. O tomto svátku židé houfně putovali do Jeruzaléma.

Izraelský podzim se vyznačuje proměnlivým počasím. Průměrné denní teploty jsou kolem 25, noční kolem 15 stupňů. Pokud Josefa s Marií nepřepadla po cestě písečná bouře, měli docela příjemné podmínky na cestování, ani vedro ani déšť. Pokud se dá ve vysokém stupni těhotenství mluvit o příjemných podmínkách. Už jste někdy rajtovali na oslu? Já ano. A ačkoli jsem nebyla těhotná, všechno mě potom bolelo. My nevíme, jestli měli Josef s Marií osla, ale doufáme, že měli. O svátcích chodili zjevně s ostatními poutníky do Jeruzaléma pěšky, jak vysvítá z příběhu dvanáctiletého Ježíše. Zlato, které dostali od mudrců pravděpodobně spotřebovali na dalekou pouštní cestu do Egypta, na kterou si snad opatřili alespoň dva velbloudy. Koptští křesťané jsou velmi hrdí na to, že jejich předkové poskytli svaté rodině na úprku útočiště a uchovávají na Sinajském poloostrově kámen s otiskem nožičky miminka Ježíše.

„Oslíček s volkem“ se do příběhu, písní a jesliček dostali z první Izajášovy kapitoly. Křesťané chtěli  Židům naznačit: „Vůl zná svého hospodáře, osel jesle svého pána, Izrael však nezná, můj lid se nepodívá.“ Možná, že i sníh pochází odtud: „I kdyby vaše hříchy byly jako šarlat, zbělejí jako sníh,“ slibuje Hospodin posléze svému lidu. Sníh je čistý a bílý. Tiše se snáší shůry a přikrývá množství špíny, stejně jako láska množství hříchů. Z toho důvodu sníh patří k vánocům, ať už se Pán Ježíš narodil kdykoli. Sen o bílých vánocích je víc než jen romantika. Je to sen o světě bez hříchu, o pokoji a radosti, o lásce a rodinné pohodě. Je to sen o Spasiteli a my víme, že to není jen sen.

S přáním požehnaných a pokojných svátků

Krista Gerloffová