Institut Williama Wilberforce Chceme vás in-formovat*

Deset tisíc nevinných mrtvých a jeden Žid jako kandidát na úřad prezidenta Spojených států

Bernie Sanders hodlá vyrukovat s připomínkou „více než deseti tisíců nevinných mrtvých“, které prý při posledním polním tažení v Gaze usmrtily izraelské bomby. Židovský uchazeč o úřad amerického prezidenta židovskému státu vytýká, že „plošně bombardoval nemocnice“. Tak se Sanders alespoň vyjádřil 4. dubna 2016 v rozhovoru pro New York Daily News.

Dejme tomu, že bychom každého příslušníka Hamásu, každého bojovníka Islámského džihádu a každého palestinského saláfitu, který během padesátidenního střetnutí v létě 2014 odpálil na Izrael jednu z těch více než čtyř tisíc raket a Izrael jej při tom přistihl a zlikvidoval, museli označit jako „nevinného“: i tak by Sandersem uváděná čísla byla stále pětkrát vyšší než celkový počet obětí předkládaný Spojenými národy - včetně všech padlých bojovníků uctívaných Palestinci jako „mučedníci“.

Pár dní po interviewu v New Yorku se Sanders opravil - jen aby pak mohl tvrdit, že OSN mluví o „více než dvou tisících mrtvých civilistech“. Úřad pro koordinaci humanitárních záležitostí (OCHA) ve skutečnosti hovoří o 1 423 civilních obětech izraelské operace „Pevná skála“ (Cuk ejtan) v létě 2014 na palestinské straně. Radikálně islámský Hamás ovládající Pásmo Gazy od roku 2007 tvrdí, že jich bylo 1 462. Sanders to se svým prvním číselným údajem (který mimochodem výslovně opakoval) přehnal ve srovnání s údaji jak OSN, tak i Hamásu asi o sedminásobek.

Média v Izraeli hovoří o celkovém počtu 2 125 mrtvých Palestinců, z nichž asi čtyřiačtyřicet procent tvořili podle izraelských zjištění ozbrojení bojovníci. Objektivní sdělení počtu je obtížné jednak kvůli nepřesnému rozlišování „civilistů“ a „příslušníků ozbrojených sil s bojovým posláním“ ze strany Hamásu, jednak kvůli Izraelem pranýřovanému zneužívání civilistů islamisty jako ochranných živých štítů.

Sanders uctívaný především mladými intelektuály zdůrazňuje svou židovskou identitu, to, že „jako mladý muž žil několik měsíců v Izraeli a má tam rodinu“. Pokud jej ovšem novináři při rozhovorech zaženou do úzkých, pak tento někdejší dlouholetý poslanec Kongresu a senátor z amerického státu Vermont přiznává, že ve skutečnosti nemůže o Izraeli mluvit s kvalifikovanou suverénností - jenže potom, jak naznačuje obsah jeho výroků, to navzdory tomu dělá.

I kdyby výroky tohoto muže, který by se rád stal prvním židovským prezidentem Spojených států amerických, nebyly ani tak výrazem jeho postoje vůči židovskému státu, jako spíše jeho neznalosti situace na Blízkém východě, byly by přesto ničivé. Obžaloba Izraele tímto Židem bez znalosti věci se zaklesne do veřejného povědomí a ulpí v něm daleko spíše než jeho doznání, že nechce izraelskou vládu řídit a že už má i tak dost problémů se svou snahou „být americkým senátorem a snad se stát prezidentem Spojených států“.

Dobromyslní izraelští pozorovatelé pochybují pouze o jednom: o schopnosti židovského politika Sanderse být americkým prezidentem. Ti méně přející mu vyčítají, jak zlobně vystoupil před někdejším izraelským velvyslancem ve Washingtonu Michaelem Orenem, a srovnávají výroky tohoto amerického prezidentského kandidáta s legendami o krvi, které se v průběhu dějin opakovaně vynořovaly jako pomluvy vůči Židům, což mělo nezřídka zničující následky. Oren na Sanderse apeluje: „Za prvé by měl správně uvádět fakta. Za druhé dluží Izraeli omluvu.“ Vytýká Sandersovi, že se „ani slůvkem nezmiňuje o tom, kolik na nás Hamás odpálil raket, že se Hamás skrýval za civilisty, že my jsme se stáhli z Gazy, abychom Palestincům umožnili pokus s vlastní státností, zatímco oni z toho udělali pokus s terorem.“

Jeden spíše pravicově orientovaný  politický komentátor v Izraeli o Sandersových výrocích píše: „Protiizraelský a proizraelský materiál se v nich mísí podle principu náhodnosti, bez jakéhokoli vztahu k realitě.“ Sečteno a podtrženo: americký Žid Sanders naznačuje především, že ho stát Izrael nezajímá, protiizraelská zášť však u tohoto demokratického senátora rozhodně převažuje.

Dokonce ani radikálně levicově liberální izraelský deník Haarec se nevyhnul otázce v palcových titulcích: „Kde stojí Bernie Sanders ve vztahu k Izraeli?“  Nejlepším přítelem třiasedmdesátiletého Sanderse je podle tohoto listu Richard Sugarman, profesor židovské filosofie na vermontské univerzitě, který se snaží, aby jeho levicově zaměření studenti přišli na chuť sionismu. Američtí židovští komici si z „Bernieho“ dělají legraci: je přece nad slunce jasné, že zastává tradiční americké židovské hodnoty! Podporuje například manželství homosexuálů i občanská práva a odmítá válku v Iráku.

Dále se Haarec citáty ze Sanderse snaží doložit, že se tento prezidentský kandidát sice staví za právo Izraele na existenci, do izraelské obrany by však chtěl investovat méně. Podle Sanderse je „pohled na to, jak izraelští vojáci lámou Arabům paže a nohy, odporný“. Pak ale žádá pochopení pro lidi, „kteří už třicet let žijí ve válce“ a připomíná, že „mnoho arabských vůdců vyzývá ke zničení státu Izrael a k povraždění izraelských občanů“. Dále se snaží u lidí získat „pochopení pro to, že jednání s Íránem není dokonalé“.

Američtí Židé tradičně volí demokraty. Izraelcům běhá nezřídka i ze silné proizraelské lobby mezi americkými evangelikály mráz po zádech. Často se tvrdí, že na zahraniční politiku Spojených států mají rozhodující vliv bohatí američtí Židé.

Izraelci, kteří nikoli teprve během posledních třiceti let, jak tvrdí Sanders, nýbrž od samého počátku existence moderního státu Izrael neznají nic jiného než válečný stav, se ovšem - pokud jde o to, jak si Spojené státy ve své správě počínaly v minulosti - nemohou ubránit dojmu, že čím byl vliv Židů na americkou vládu větší a zřetelnější, tím byl z pohledu Izraele problematičtější.

V každém případě umožňuje momentálně Izralcům populista typu Donalda Trumpa na straně republikánů spíše nezúčastněně a snad dokonce „objektivně“ sledovat volební boj v USA. Nebo to jsou právě vyhlídky, že prezidentem bude takový Trump či Sanders, které vedou k tomu, že izraelská média dnes věnují mnohem více pozornosti vztahům s Indií, Čínou a Ruskem než volebnímu boji v Americe?

 

© Johannes Gerloff
 Překlad: Ivana Kultová

03.05.2016