Milí přátelé,

chtěla jsem začít zprávou o Novém životu, ale jeden mail, který jsem dostala, mě přiměl začít něčím jiným. Některá česká média – a to i seriózní – takzvaně citují Cichanouskou a tvrdí, že prý řekla v rozhovoru švýcarskému listu, že Bělorusové prohráli. Běloruská nezávislá média jsou toho plná a stejně tak Franak Viačorka, poradce S. Cichanouské, to na svém FB uvádí na pravou míru. Rozhovor byl publikován ve francouzštině a nebyl pořádně přeložen. Paní Sviatlana neřekla, že Bělorusové prohráli. Řekla, že kvůli tomu, že proti lidem je používáno neúměrné násilí, to v současné chvíli „vypadá, jako bychom ztratili ulici“. Z její strany to rozhodně nebyla slova rezignace a přiznání porážky. Myslím, že je to více než jasné z jiných jejích prohlášení a výzev. Např. vyzvala Bělorusy, aby 23. únor vzali jako „Den hrdinů změn“ a na její výzvu se v Minsku i v jiných městech objevily portréty 250 politických vězňů. Vyzývá Bělorusy, aby nepřestávali vycházet do ulic a připravovali se na 25. březen, kdy Bělarus slaví výročí vyhlášení Běloruské lidové republiky (1918). Pokračuje v jednání s evropskými politiky a usiluje o to, aby konečně zavedli smysluplné sankce. Dnes se vyjádřila, co chce dělat „až vyhrajeme“ (věnovat se ochraně lidských práv). Každopádně se nechová ani nemluví jako někdo, kdo věří v marnost boje a v porážku. Tak nevěřte všemu, co slyšíte. :-)

 

Lukašenko se vrátil od Putina ze Soči. Proč tam jel, není zcela jasné. Chvíli spolu jednali beze svědků, pak si jeli zalyžovat a Luka se vrátil. S pozicí Moskvy je to zvláštní a ani v tom se politologové a znalci neshodnou. Jedni si myslí, že Putin bude Lukašenku podporovat za každou cenu, jiní říkají, že ho hodil už dávno přes palubu, někteří myslí, že Rusko si chce Bělarus připojit, jiní říkají, že je to nesmyl, že ji chce jen více ekonomicky připoutat… Každopádně se za celého půl roku do Běloruska nenahrnuli ani ruští vojáci, ani peníze. Co se děje v zákulisí, ví jen Luka, Putin a Hospodin.

 

BYPOL ve spolupráci se štábem S. Cichanouské dělá několik věcí. Jednou je sbírání udání a jiných materiálů svědčících o zločinech členů ozbrojených sil. Druhá věc je, že s pomoci „svých lidí“ uvnitř ozbrojených sil pracují přímo s těmito příslušníky. Přestali je přemlouvat, aby odcházeli ze služby – pro ty lidi je to velmi nebezpečné. Novou strategií je, mapovat situaci a přesvědčovat ty z nich, kdo by chtěli odejít ze služby, ale nemají odvahu, aby zůstali ve službě a byli připraveni v rozhodující chvíli se vzepřít zločinným rozkazům. Tvrdí, že zločinného jednání se účastnil (účastní) jen zlomek těch lidí a údajně 50–80 % jich je proti Lukašenkovi. Těžko říct, je-li to pravda, ale zatím – když šlo třeba o ta videa a odposlechy – se vždy ukázalo, že co říkal BYPOL, byly velmi přesné a pravdivé informace. Tak kéž by to tak bylo…

 

V neděli se před sborovou budovou církve Nový život sešlo několik stovek dospělých a dětí a proběhla tam bohoslužba pod širým nebem. Milice vše sledovala, ale nezasáhla. Pastor Vjačeslav Gončarenko řekl TV Belsat, že byli zaskočeni násilným vpádem do budovy, protože má na 24. 2. dohodnutou schůzku na minském magistrátu, kde se měli domluvit, jak se bude situace řešit. V současné době je budova zapečetěná, jen do jedné části chodí úředníci magistrátu. Na žádost administrátora sboru v budově topí, aby nezamrzla voda. Budovu nepřetržitě hlídá milice. V. Gončarenko řekl, že neměli v úmyslu „kravín“ opouštět, naopak mají plány přistavět další objekty a vybudovat křesťanské centrum, na které „město bude moci být hrdé“. Jestli se nepovede „kravín“ uhájit, očekává, že církvi bude nabídnuto jiné důstojné místo za přijatelných podmínek. Jelikož v neděli probíhaly tradiční nedělní marše, jeden novinový titulek hlásal, že „V neděli vyšli protestující i protestanti“ :-)

 

Úterý bylo 200. dnem běloruských protestů. Mělo být také 5. dnem soudu nad Viktarem Babarykou a dalšími bývalými členy managementu banky, ale v přelíčení byla vyhlášena přestávka. Třetím dnem pokračoval soud nad novinářkou Kaciarynou Barysievič a lékařem Arciomem Sarokinem. U soudu vypovídali další lékaři a také sestřenice Ramana Bandarenky, která prohlásila, že jeho lékařská zpráva byla zveřejněna s výslovným souhlasem, respektive na přání Ramanovy rodiny.

Bylo vyneseno zase několik hrozných rozsudků. Nejhanebnějším je rozsudek 16letému (nebo 17letému? Pokaždé to píšou jinak) Mikitovi Zalatarovovi. Soudili ho spolu se dvěma staršími (25 a 28 let) za masové nepokoje. Starším mladíkům dali 8 a 6 let, Mikitovi 5 let vězení! Mikita přitom trpí epilepsií. Stěžuje si, že mu nedávají jeho léky – dozorce mu prý řekl „Ty jsi politický, ty tu zdechneš.“ Už dříve oznámil, že ho ve vězení bili. Po vynesení rozsudku dostal chlapec hysterický záchvat. Vrhnul se na mříž klece, v níž seděli, a křičel „Pusťte mě odtud!“ Co je to za lidi, za režim, že cítí potřebu si vybíjet frustraci na dětech a mentálně postižených občanech!

 

Na FB M. Charváta https://www.facebook.com/martin.konektorcharvat najdete další informace. Zde si můžete v češtině přečíst příběh Krysciny a Andreje Vituškových, členů jedné z protestantských církví v Minsku https://zpravy.aktualne.cz/zahranici/syna-zbili-a-nas-zavreli-v-cele-bylo-bez-vody-a-jidla-56-lid/r~0b809d6c72b511ebb2f60cc47ab5f122/?fbclid=IwAR1WqLwtBLwEfTocp7pKKO3apd-TqSBlWniz4YSJmfSJukOwnf3Cd5QEKHc V srpnu se spolu se synem dostali do vězení. Kryscina nepatří mezi ty, kdo věří optimistický konec. A mnoho jiných v něj věří. Kdo bude mít pravdu, ukáže budoucnost.