„Homelskou aktivistku odsoudili potřetí za sebou na 15 dnů“, „Obyvatele Břízy odsoudili na 1,5 roku domácího vězení za urážku milicionáře“, „Aktivistku potrestali 3 lety domácího vězení“, „Anarchistu odsoudili na 3 roky omezení svobody“, „Advokátku M. Kalesnikavé zbavili licence“, „Vyrazil příslušnici milice z ruky telefon – dostal 2,5 roku pracovní kolonie“, představení v Paláci dětí a mládeže v Minsku https://www.facebook.com/viachorka/posts/10158209909107169 (určitě se podívejte!), „Programátor odsouzený na 4 roky se chystá oženit ve vězení“, nápis na zastávce MHD – rok pracovní kolonie… x „Minčané z jihozápadu se postavili do řetězu solidarity“, „Běloruští partyzáni útočí po celé zemi – Brest, Kambol, Ratomki“, „Obyvatelé Kamenné Horky hned ráno vyšli na protestní akci“, „Obyvatelé Ivacevyčů vyšli podpořit politické vězně“, „Minský mikrorajon Šariki vyšel na večerní akce“, „Baranavičy vyšly na večerní pochod“, „Obyvatelé Zaslavi: Odejdi!“, „Běloruští partyzáni vycházejí do ulic“, „Důchodci znovu vyšli do ulic“, „Hrodenská Olšanka provedla mocnou akci na podporu národní symboliky“, „Bělorusové se postavili do řetězu solidarity v centru Minsku“…
Milí přátelé,
už dlouho si říkám, že vám jednou musím napsat aspoň titulky denních zpráv. Tak tady jsou. Těch negativních je v poslední době opravdu hodně. Každý den probíhají soudy a padají drastické rozsudky. Na druhou stranu ale neubývá zpráv o tom, jak národ pokračuje ve svém boji za svobodu.
Nejdiskutovanější rozsudek uplynulého týdne byl vynesen novinářkám TV Belsat Kaciaryně Andreievě a Darje Čulcové. Obě byly odsouzeny ke 2 letům pracovně-nápravného tábora. Darja v sobotu „oslavila“ ve vězení 24. narozeniny. Dívky byly odsouzené za přímý přenos událostí ze dne, kdy OMON ničil památník Ramana Bandarenky. Ve stejný den, kdy byl vynesen tento rozsudek, byl zahájen proces s další nezávislou novinářkou Kaciarynou Barysievič a s lékařem Arciomem Sarokinem. Sarokin dal k dispozici lékařskou zprávu Ramana Bandarenky a Barysievič ji se souhlasem rodiny zveřejnila. Nyní jsou oba souzeni za „vyzrazení lékařského tajemství“. Soud měl být otevřený, do síně nejprve pustili příbuzné a nějaké státní novináře, pak ale soudkyně prohlásila, že soud bude neveřejný a všechny vykázala. Matka R. Bandarenky, která speciálně žádala o možnost být na soudu přítomna, tam vpuštěna nebyla.
Ve vazbě čeká na soudy ještě několik novinářů. V Bělorusku se odehrává válka proti nezávislé žurnalistice. V uplynulém týdnu proběhla řada domovních prohlídek v kancelářích i soukromých bytech novinářů a ochránců lidských práv. Byla zabavena řada počítačů, kamer apod., dokonce soukromé peníze v domácnostech. Oficiálním důvodem bylo „prověření podezření na nezákonné financování protestů“.
Církev Nový život se v neděli ve 12.00 (to je 10.00 u nás) sejde na pozemku před svou zamčenou modlitebnou. Pastor Vjačeslav vyzval členy, aby přišli všichni i s dětmi, aby ukázali, že se nedají zlomit bezprávím. Mají mít hodinovou bohoslužbu a modlitby pod širým nebem a potom kávu, čaj… Teplota má být kolem 0 °C. Biskupové tří protestanských svazů – církví plného evangelia, letničních církví a baptistů – vydali společné prohlášení k situaci sboru Nový život. Vyjádřili v něm pobouření a vyzvali křesťany k modlitbám. Nový život je charismatický sbor, jehož způsob zbožnosti ne každý „musí“. Přesto je to právě on, který dlouhodobě nejvíce přispívá k jednotě běloruských křesťanů. Jakmile se úřady odváží proti němu vystoupit, ihned reagují i jiné denominace. Protože všem je jasné, že jestliže se dnes odvážili sáhnout na největší sbor, zítra mohou sáhnout na ně. Bohužel řkc se oficiálně zatím nevyjádřila, jen kněz Ujačslau Barok zásah proti církvi odsoudil a vyzval k podpoře a modlitbám. Totéž dělají i desítky katolíků jako jednotlivců. V Bělorusku znovurození lidé málo řeší, kdo kam patří. Bez problémů se vzájemně navštěvují na bohoslužbách. Příkladem mohou být Sieviaryncovi, kde Pavel je pravoslavný, Volha katolička a oba jsou častými návštěvníky letničního Jana Pradviesnika… Pro nás je to situace stěží představitelná, u nich je to normální.
Děkuji vám všem, kdo jste mi v minulém týdnu poslali povzbuzující maily. Bylo jich dost a moc mě potěšily. Měla jsem připravené některé kousky, které jsem vám chtěla ocitovat, ale dnes jsem dostala ještě jeden mail, který mi vehnal slzy do očí, a tak vám posílám kousek z něho.
Mějte se hezky.
Svě
Jednou, někdy na podzim, napsala nějaká paní do komentáře pod nějaký status Franaka Viačorky něco ve smyslu že „už to nikoho nebaví číst, že je to v pořád to samé dokola“. V tu chvíli jsem si naplno uvědomila: „no, ale my to přece nesledujeme proto, že by to mělo být pro nás zábavné, není to žádné divadlo pro naše pobavení. My teď přece Bělorusy nemůžeme opustit.“ Tu a tam se k té vzpomínce vracím. Jsem pevně přesvědčena o tom, že to vůbec není jedno, jestli se za ně modlíme. Když jsem někdy unavená a nechce se mi modlit za Bělorusy intenzivně dál, zazní mi v srdci: „dokud oni chodí, já se modlím. A tečka.“ No není to úžasné? K tomu se dá říct jen AMEN. A díky, milá MP.