Milí přátelé,

Zmicer Daškievič je na svobodě, díky Bohu. Tentokrát prý seděl v „normálních“ podmínkách, nic zlého se nedělo, jen ráno a večer jim pouštěli běloruskou hymnu a nutili vězně, aby se při ní stavěli do pozoru.

 

Darja Losik dostala zprávu od Ihara. V prvních dnech poté, co začal jíst, ho prý velmi bolel žaludek, ale už se to spravilo a je mu čím dál lépe. Podle advokáta prý už zase trochu nabral barvu…

 

Mezitím se objevily zprávy o další dvou hladovkářích. Jedním je Ihar Kraučanka, který tak protestuje proti 15dennímu trestu. Zatím nejí 6 dnů. Hladovka během odbývání správních trestů v délce několika dnů bývá relativně běžná. S druhým, Alehem Zajcevem, je to složitější. Aleh je také na administrativním trestu, dostal ale 25 dnů a rozhodl se držet suchou hladovku. Údajně nejí a nepije již od 23. ledna. Jestli je to pravda, dostává se na pokraj možností organismu. Navíc Aleh není fyzicky zdatný, kvůli problémům s nohami je invalidní. Někteří jste mi psali o hladovkách, jejich nesmyslnosti, o tom, že by neměli hladovět otcové od rodin… Ono je to složitější. Teď nemám místo o tom psát, třeba jednou napíšu… Také jsem to dříve nechápala, ale už tomu asi trochu víc rozumím a věřím, že jsou chvíle, kdy to smysl má.

Lukašenko se tváří jako vítěz všeho. Promlouvá ke studentům, k činovníkům, do televize, všude se tváří jako mistr světa a prohlašuje, jak do léta se vše vyřeší a jak možná udělí amnestii některým mladým, pokud byli pomýlení, pokud se prokáže, že byli odsouzeni z politických důvodů… Soudy řádí, v uplynulých dnech byli zadrženi další novináři, národní symbolice byla oficiálně vyhlášena válka, první velký proces s první „velkou rybou“ – s Viktarem Babarykou, který by asi byl nyní prezidentem, kdyby ho nezavřeli a volby nebyly zmanipulované – je na spadnutí, materiály z vyšetřování již byly předány k soudu. Když budeme na situaci hledět prizmatem takovýchto zpráv, nabydeme pocitu, že je všem nadějím konec. Nicméně Boží mlýny melou… Lukašenko, ten mistr balancí na hraně, který léta uměl mistrně používat cukr a bič, dělá v posledních měsících chybu za chybou a kope si vlastní hrob. Mám teď na mysli hlavně dvě konkrétní věci, které mu v nejbližších týdnech rozhodně neprospějí.

 

Ve dnech 11.–12. února se má konat „celoběloruský národní sjezd“, jemuž se Lukašenko rozhodl dát ústavní pravomoci a zřejmě tam bude chtít projednávat „s národem“ změnu ústavy. O této akci ještě budu psát, až bude blíže. Dá se ale čekat, že konání tohoto sjezdu vyvede do ulic znovu veliké davy lidí.

 

Druhá věc, která může uspíšit jeho konec, je ještě méně moudrá. Svůj marný boj s bílo-červeno-bílou symbolikou se rozhodl vyřešit zákazem jejího používání. Celá léta ji úřady po různými záminkami pronásledují, ale dosud neexistoval žádný zákon, který by ji oficiálně zakazoval. Nyní generální prokuratura přijala „kolektivní žádost“ více než 100 běloruských občanů, kteří požadují uznat bílo-červeno-bílou vlajku jako extremistickou, protože se prý „během Velké vlastenecké války stala symbolem zvěrstev na běloruské půdě“. Proto požadují, aby bylo zakázáno ji veřejně používat při demonstracích. Generální prokuratura proto nyní v rámci boje s extrémismem připravuje balíček dokumentů, na jejichž základě budou bílo-červeno-bílá vlajka a další symboly uznány extremistickými. Reakce na sebe nedala dlouho čekat. Na výzvu koordinační rady bylo během jediného dne sebráno více než 42 tisíc podpisů proti žádosti o uznání vlajky extremistickou. Prokuratura se bude muset touto „kolektivní žádostí“ rovněž zabývat. Národní vlajky se rázem objevily prostě všude, v ještě větší míře. Tato vlajka přežila dlouhá desetiletí SSSR, přežila 24 let Lukašenkova útlaku (první dva roky jeho vlády byla legální státní vlajkou) a bude žít dál, tím spíš, že dnes se k ní hlásí statisíce lidí a jako svou ji přijala mládež. Jestli takový zákon vstoupí v platnost, na čas to ještě více znepříjemní život mnoha lidem, mimo jiné internetovým i kamenným obchodům, které prodávají předměty a oblečení se státní symbolikou. V uplynulých dnech byl jeden takový obchod zlikvidován, čtyři zaměstnanci jiného byli zadrženi. Týkalo by se to naší Volhy Sieviaryniec a jejího Kroplia.by. Na druhou stranu, jak poznamenal jeden novinář, pokud nyní vlajku zakážou, jenom tím zaručí to, že po pádu režimu se skutečně stane státní vlajkou.

 

Přátelé, neděle 7. února byla vyhlášena Mezinárodním dnem solidarity s Běloruskem. Bude skvělé, když se připojíte a vyjádříte Bělorusům podporu. Jak? Vyvěste národní vlajku Bělarusi na veřejné místo. Oblékněte se do červenobílého oblečení, vyfoťte se a sdílejte fotku. Dejte si do oken běloruskou symboliku. Připněte si na bundu 2 bílé a 1 červenou stužku. Dejte informaci na své sociální sítě. Napište politickým vězňům. Udělejte besedu o situaci v Bělorusku. Uspořádejte modlitební za Bělorusko. Přijeďte na demonstraci do Prahy nebo udělejte vlastní ve svém městě (kdybyste toto chtěli udělat, ozvěte se, zkusíme najít Bělorusy ve vašem městě nebo v okolí, kteří by vám pomohli). Udělejte prostě cokoliv, co vás napadne. Můžete také vystřihnout anděla-ochránce do projektu „1000 andělů pro Bělarus“ 

https://www.facebook.com/media/set?set=a.3345908425477558&type. Já už jsem jich vystříhala 6 :-) Nemusejí být nijak složití, jedinou podmínkou je použití bílé a červené barvy. Hotové výrobky oskenujte a buď rovnou pošlete organizátorce na stránku projektu, nebo je pošlete mně a já jí je předám. 

Mějte se.