Zdravím vás po delší době, přátelé.

Shrnutí týdne začnu od konce, víkendem.

 

Neděle byla 127. dnem běloruských protestů. Na rozdíl od předchozích týdnů tentokrát úřady v Minsku nevypnuly internet ani nezavřely metro. Akce probíhaly opět ve dvorech a na sídlištích. V Minsku se konaly na více než 120 místech! Lidé se shromažďují ve svých dvorech a pak ve větších či menších průvodech jdou na určené místo na svém sídlišti. Některé čtvrti jsou na kraji města „v lese“, tak průvody na určené místo procházely „lesními stezkami“… „Černí“ kromě obušků neužili žádné jiné prostředky, i když v ulicích stála vodní děla a byli tam zase psovodi se služebními psy. Po celé zemi bylo zadrženo kolem 250 lidí, přičemž průvodů si „černí“ nevšímali a lovili osamocené chodce. Mimo jiné zadrželi 84letého Jana Hryba, pravidelného účastníka skoro všech akcí (později ho propustili). „Vybraný kousek“ se jim povedl, když zadrželi celou jedenáctou třídu gymnázia (to jsou v podstatě maturanti, ale jsou mladší než naši, oni mají jiný učební systém). Děti se vracely z nácviku tance na „maturitní ples“. Všechny je chytili, posadili do svých autobusů, kluky do klecí, holky na sedadla, honili je z autobusu do autobusu, odvezli na služebnu, tam je nechali stát tváří ke zdi a teprve když se pracovníci služebny podivili, proč přivezli skupinu dětí, je propustili…

 

Zcela nečekaně se protestní pochody, akce a řetězy solidarity konaly i v sobotu. Na to „černí“ nebyli připraveni, takže v sobotu to bylo „bez následků“.

 

V neděli byl po 10 dnech vězení propuštěn řkc kněz Ujačeslau Barok, kterého zavřeli za „propagaci nacismu a nacistické symboliky“.

 

Lukašenko už před delším časem vydal příkaz, aby se komunální služby, úřady a „černí“ vypořádali s nepovolenou symbolikou v ulicích. Od té doby nebozí vykonavatelé Lukových příkazů vedou nerovný boj s národem. Za cenu velkých finančních a fyzických obětí pomocí vysokozdvižných plošin sundávají vlajky z různých míst nebo je zamalovávají na zdech a chodnících, aby se tam přes noc znovu objevily a proces se opakoval. S příchodem mrazů Bělorusové vymysleli velmi vtipnou věc: kladou vlajky na hladinu zamrzlých vodních nádrží a řek, polijí je vodou a ony do rána zamrznou do ledu. Na pohled to vypadá hezky a internet je plný videí nešťastných „komunálníků“ sedících na ledě a vydlabávajících zamrzlé vlajky. :-) Ať žije kreativita.

 

Boj s vlajkami má ale i méně humornou stránku. Postupně začínají posílat soudní obsílky lidem, kteří mají či měli vlajky na oknech a balkonech. Soudy jim dávají pokuty a některým i pár dnů vězení. V úterý budou kvůli vlajce na okně soudit 87letou Lizavetu Bursavu, židovku, která přežila holokaust. Říká, že se dožila druhého nástupu fašismu… Vlajku už na okně nemá, sundala ji poté, co její vnuk dostal podruhé 15 dnů vězení. Milicionář ale má fotku jejího okna s vlajkou a v úterý bude soud. Dáma se domnívá, že dostane pokutu a bere to s humorem. Tak uvidíme, co přinese úterý.

 

Neutichá boj s nezávislými novináři. Kvůli své práci bylo od 9. srpna perzekvováno 551 novinářů, z toho 370 bylo přímo zavřeno na několik dnů. Minimálně čtyři jsou zavřeni již dlouho a jsou obviněni z trestního činu. Podle mezinárodní organizace Reportéři bez hranic je Bělorusko pro novináře zdaleka nejnebezpečnější evropskou zemí.

 

V týdnu se diplomaté ze zemí EU sešli s běloruským ministrem zahraničí Makejem. Požadovali, aby bylo zastaveno násilí, aby úřady „slyšely národ“ a zahájily dialog… Ministr Makej jejich výzvy označil za propagandu a odmítl je. Diplomaté se vyfotili s plakáty „Ne násilí!“ ve svých jazycích.

 

Sviatlana Cichanouska je nyní na návštěvě v Německu. V neděli se zúčastnila ekumenické bohoslužby křesťanských církví, kde také vystoupila. V pondělí ji čeká setkání s německým prezidentem a dalšími vysoce postavenými lidmi. O paní Sviatlaně napíšu víc zítra nebo v dalších dnech.

 

Tady se můžete podívat na reportáž ČT o Bělorusech, kteří se v ČR léčí ze zranění https://www.ceskatelevize.cz/porady/10117034229-168-hodin

 

Dostávám od vás občas odkazy na různé články a videa. Pokud vám neodpovím osobně nebo takto veřejně (i výše uvedený odkaz poslal jeden z vás), odpusťte. Já tyhle maily posílám na asi 150 adres a řada z vás je posílá dál dalším desítkám lidí. Fakt nemohu reagovat na vše, neberte si to prosím osobně. Jedna věc ale platí: nevím, jak bych měla „Bělorusům“ něco předat. Reaguji na maily typu: kdyby se to přeložilo a poslalo Bělorusům (video, článek, kázání…). Co to znamená „poslalo Bělorusům“? Vím, že to myslíte dobře. Ale i když to pošlu všem „svým“ Bělorusům, dostane to nějakých 30 lidí. Na to mi je opravdu škoda času, udělat titulky k desetiminutovému filmu je práce nejméně na tři hodiny, překlady článků a kázání další čas… Aby něco mělo opravdu smysl a široký záběr, muselo by se to dostat do médií. Ne že bych neměla žádné kontakty, ale přece jen, oni zvažují vše, co zveřejňují, je toho hodně. Určitě můžete posílat podněty dále, třeba se jednou objeví něco, co zpracuji. A pokud ne, nezlobte se.