04. 11.
2020

Zdravím vás, přátelé.
V úterý se objevila informace ještě o jedné křesťance – 2. 11. byla zadržena dirigentka Tacciana Haluza, baptistka, matka dvou dětí (7 a 11 let). Tacciana je kromě řady jiných věcí jednou z dirigentek „Svobodného sboru“ – to jsou lidé, kteří se scházejí na nejrůznějších místech ve městě a sborově tam zpívají patriotické písně. Základem sboru jsou profesionální zpěváci z filharmonického sboru a k nim se přidává v podstatě, kdo chce. Tacciana je již druhou zadrženou dirigentkou tohoto sboru. Její kolegyně byla zadržena již před několika dny, tři dny čekala ve vězení na soud a pak dostala pokutu v přepočtu asi 19 500 Kč!
 
Dívka v šatech nevěsty strávila ve vazbě také tři dny a pak dostala pokutu něco přes 8000 Kč. Šaty jí zabavili a nevrátili.
 
Při nedělním „Pochodu proti teroru“ do Kurapat bylo zadrženo okolo 300 lidí a 231 z nich bylo ihned přiznáno podezřelými z trestného činu organizování akcí, které hrubě porušují veřejný pořádek (článek 342 běloruského trestního zákona). Ales Bialiacki, vedoucí lidskoprávní ogranizaca Viasna, uvedl shrnutí dosavadního vládního teroru proti vlastním obyvatelům:
„Za poslední tři měsíce bylo v Bělorusku zadrženo okolo 17 000 lidí za účast na pokojných protestech. Asi 1000 lidí je podezřelých nebo obviněných z politických trestných činů. Zaměstnanci milice během masových manifestací v srpnu zabili Alaksandra Tarajkouského a Henadzie Šutava Alaksandr Vichor zemřel po zadržení v antonu a Mikita Kryucou zahynul za nevyjasněných okolností. Více než tisíc pokojných demonstrantů bylo zraněno a museli vyhledat lékařskou pomoc v nemocnicích. Tisíce našich krajanů byly mučeny, lámali jim ruce, nohy, znásilňovali je a ponižovali. Vyšetřovací výbor nezahájil ani jediné trestní stíhání na základě stovek a stovek oznámení podaných našimi občany. Porušování lidských práv v zemi dosáhlo dosud nevídaných rozměrů. Něco takového se v dějinách Běloruska nedělo od stalinských časů. Úřady proti lidem rozpoutaly skutečný teror. Bělorusko rychle sklouzává do divoké totality.“
Když člověk čte takové řádky, je mu z toho smutno, cítí… co? Beznaděj? Vztek? Já rozumím těm lidem, kteří zas a znovu vycházejí na ulice a na dotazy odpovídají – už nemůžeme couvnout. Jestli to teď vzdáme, naše země se promění v jeden ohromný koncentrák…
 
Na pozadí toho všeho byla k síti připojena běloruská atomová elektrárna, která byla vybudována poblíž litevských hranic. Do provozu má být uvedena po novém roce. Litva proti ní celá léta protestuje, protesty jsou i v Bělorusku. Nyní Litva v odpověď na zapojení elektrárny k síti okamžitě přestala z Běloruska odebírat elektrickou energii. To je další vážná rána pro hroutící se běloruskou ekonomiku. Ačkoliv Lukašenko tvrdí, že žádné stávky po zemi nejsou, mnohé podniky zcela nebo zčásti stojí. Stávkující zaměstnanci dostávají výpovědi a v některých podnicích (např. Azot v Hrodně) už chybějí klíčové pracovní síly k tomu, aby podnik mohl jet. Právě v Azotu byly velké zásahy OMONu, někteří dělníci svědčili o tom, že OMONovci při zadržování stávkujících na ně řvali – „vy budete pracovat! Musíte na nás vydělávat! Vy jste naše pokladna!“ Ke stávce se přidávají další a další dělníci v různých podnicích. Je to zvláštní, když tu jeden tam pět…, postupně jich ale přibývá – jak se šíří informace od těch, kteří stávkují již nějaký čas, byli vyhozeni a dostali kompenzační podporu od fondů, které byly k tomuto účelu zřízeny. Jakmile se někde roznese, že o takové lidi je skutečně dobře postaráno, začnou stávkovat další. Kurz běloruského rublu se prudce propadl. Odborníci tvrdí, že země má prostředky sotva na pár týdnů…
 
Dostala jsem otázku na koronavirus v Bělorusku. Nyní je tam kolem 100 000 nakažených. Nemoc se šíří, v některých nemocnicích už nejsou volná lůžka. Mají podobný problém jako u nás – nedostatek personálu. Testů se dělá velmi málo. Nejsou na ně peníze. Veškeré peníze teď musejí jít na ozbrojené složky, protože několik důstojníků, kteří přešli na druhou stranu, jasně prohlásilo, že většina těch ozbrojenců zůstává v řadách pořádkových služeb kvůli nadprůměrným platům. Jakmile dojdou prostředky a přestanou je platit nebo jim sníží platy, přestanou sloužit režimu… Jestliže Lukašenko neváhá střílet do demonstrantů, je naivní čekat, že bude dávat peníze na léčbu lidí v nemocnicích. Navzdory všem jeho kecům se stará jen o sebe a národ ho nezajímá.
 
Kdyby vám připadalo, že se máme špatně, přečtěte si znovu tento mail. A připojte modlitbu díků za naši zem a přímluvu za Bělorusko a všechny ty, kdo tam trpí.
Pavel Mareš

Pavel Mareš