Milí přátelé,

možná čekáte, jak to dopadlo se stávkou, ale já musím zase začít Zmitrem, protože jsem toho plná… Dnes byl soud nad Zmitrem Daškievičem a nad Arciomem Tkačukem. Arciom dostal 12 dnů. A Zmicer? Soud se odehrával přes skype. Přítomen tam byl jeho kamarád (nepochopila jsem, zda je to zároveň jeho advokát), který nahrál Zmitrova slova poskytl je médiím. Chce se mi říct, že následující řádky nejsou pro slabé povahy :-(

 

Soudkyně se Zmitra zeptala „Vy nedůvěřujete soudnímu systému?“ Zmicer vzkypěl: „Soudnímu systému? Copak u nás jsou soudy? Zákony? Něco vám řeknu. Mě, který ještě nebyl odsouzen a nebylo řečeno, jestli jsem něčím vinen, strčili do karceru (betonová trestní cela s kovovou pryčnou, přes den sklopenou na zdi). Nedovolili mi na noc sklopit postel a řekli, že mám spát na zemi – na holém studeném betonu. To je mučení, chápete? Setkal jsem se s tím, že jsem musel spát na prkně, ale nikdy jsem nezažil, aby v cele byl jen beton. Nedali mi v noci spát. Nedali nám vodu. V cele není vůbec žádná voda. ŽÁDNÁ! Lidé s…ou, promiňte mi, a NEMOHOU PO SOBĚ SPLÁCHNOUT. Je to podle zákona? Takový je zákon? Ve vedlejším karceru strávil člověk v takových podmínkách 25 dnů, jiný – 15 dnů. Něco takového jsem nikde neviděl na žádném místě, při žádném svém vězení. Ptal jsem se náčelníka věznice, jestli je tohle legální, a on mě ujistil, že všechno je podle zákona. Takže co vám tu mám říkat o zákonu? Co vy, jako člověk zákona, který posílá lidi do takových podmínek vězení, na tohle můžete říct?“ Rozsudek nebyl vynesen, soud bude pokračovat zítra. Bojím se, bojím, co mu přišijou… (připomínám, že v podmínkách, jaké Zmicer popsal, strávil víc než 70 dnů i Pavel Sieviaryniec, než ho převezli do jiného vězení)

 

Myslím, že vítr fouká od Kurapat… Kurapaty jsou bývalé popraviště NKVD a 29. října je výročí bezprecedentní události, kdy během jediné noci byla popravena téměř všechna běloruská inteligence. Zmicer s přáteli již několik let na toto výročí pořádá akci „Noc zastřelených básnílů“, kdy po celou noc různí představitelé současné inteligence čtou díla popravených literátů. Alce je vždy velmi hojně navštívená, velmi slavnostní, ale zároveň je to velké memento. I letos Zmicer tuto akci připravoval. Myslím si, že úřady usoudily, že je třeba ho „uklidit“ a že se budou snažit tím tu akci zrušit. To se jim ovšem nepodaří, protože to připravuje celý tým lidí z církve Jan Pradviesnik, kam Daškievičovi chodí. Nasta, Zmitrova žena, už napsala: „Neexistuje žádný důvod, proč by se Noc zastřelených básníků nekonala.“ Uvidíme, zda zítra bude rozsudek, a jaký.

 

A teď ta stávka. Že by se Bělorusko zastavilo, to teda ne. Ale že by se nic nedělo, to také ne. Stávkovalo (a dále bude stávkovat) více než 1000 malých a středních podniků, zejména soukromí podnikatelé. Velké státní podniky se rozhoupávají. Na některých se zapojily některé cechy, jinde jen jednotlivci, v mnohých sice jsou na pracovištích, ale pracují pomalu nebo vytvářejí zmetky… Lidé z velkých podniků se bojí ztratit práci. Před podniky, které předem ohlásily, že se ke stávce připojí, ráno stály OMONovci a antony a chytali dělníky, kteří přišli, ale nechystali se jít pracovat. Některé odvezli na služebnu, tam jim „domlouvali“, po cestě v antonech jim nadávali, některé pak odvezli zpátky a nutili je jít do práce. Ale ti, kteří se rozhodli stávkovat, se tímto zlomit nedali. Je očekávání, že snad se v následujících dnech přidají další lidé z klíčových podniků. Každopádně to dnes byla největší stávka od začátku protestů.

 

Spousta lidí vyšla do ulic. Odpoledne se konal další pochod důchodců, ale tentokrát se k nim připojili studenti, velmi mnoho stávkujících studentů, takže šli spolu mladí a staří a bylo jich mnoho stovek či spíš pár tisíc. Moc jim to spolu slušelo a na fotkách a videích je vidět vzájemná úcta a nadšení jedněch z druhých. Později odpoledne a večer začali vycházet další lidé na podporu stávky. Ulice byly plné skoro jako o víkendu. A OMON byl na místě též a neodpočíval. Znovu bylo zadrženo několik stovek lidí. V Hrodně zadrželi Alese Krauceviče, což je známý historik, archeolog, autor velmi populárních televizních pořadů o historii Běloruska a zároveň manžel sestry Tacciany z církve, kde jsme v roce 2019 s kolegyněmi byly.

 

Dostala jsem další zprávu od jednoho bratra, že dostal odpověď na svůj dopis od Pavla Sieviarynce. Máte ještě někdo další od něho dopis?

 

Když shrnu současný stav, máme nyní ve vězení čtyři bratry (o nichž víme): Pavla Sieviarynce – ve vazbě čeká na soud, je obviněn z trestného činu organizace masových nepokojů, Eduarda Lobava (ten seděl za „účast v nepovolené masové akci“ a měl by v úterý být propuštěn…), Arcioma Tkačuka (odsouzen na 12 dnů za „účast v nepovolené masové akci“) a Zmitra Daškieviče (čeká na soud) + Alese Krauceviče, který sám do církve nechodí, ale jeho žena je ve sboru vedoucí nějaké služby. Vím, že je těžké se s nasazením modlit za sto neznámých lidí. Tak tady jich máte pár konkrétních.

 

Kéž Hospodin milostivě shlédne na Bělarus a ukončí už nesmyslné utrpení tak velkého množství lidí!