Milí přátelé,
začnu tím, že v neděli zadrželi na demonstraci našeho bratra Zmitra Daškieviče. Zatím neznám žádné podrobnosti, jak se to stalo. Během pondělí se snad objeví nějaká zpráva. Spolu s ním byl zadržen ještě jeden bratr, Arciom Tkačuk.
A teď o demonstracích. V sobotu byly pochody žen a proběhly bez zásahů silových jednotek. A v neděli se naplnilo očekávání největšího shromáždění v Minsku. Jestli nebylo největší, tak bylo srovnatelné se dvěma, které byly hned na začátku v srpnu. V Minsku se sešlo kolem 200 000 lidí (někteří tvrdí, že více). Tady se můžete podívat na působivé video
https://www.facebook.com/maksim.hacak/posts/3793402624004486 Internet nepracoval, dvanáct stanic metra bylo uzavřených, aby se lidé nedostali do centra, všechny hlavní ulice a náměstí byly zahrazeny bojovou technikou a příslušníky, preventivně zadrželi spousty novinářů. A lidé přesto šli. Byly tam skupiny sportovců, zdravotníků, herců, bubeníků a také celá skupina lidí na invalidních vozících. Nachodili po Minsku 10 km (dokonce i někteří ti vozíčkáři!) a několik hodin bylo vše v klidu. Pak se setmělo a OMON se probral jako pravá šelma. Oddělili zadní část průvodu a zaútočil na lidi. Chovali se velmi brutálně. Házeli po lidech, přímo do davu, zábleskové granáty (několik lidí bylo poraněno střepinami), stříleli do lidí gumovými kulkami (nejméně jeden člověk má zranění břicha), bili lidi obušky. Chytali je ve dvorech, kam se utíkali schovat, dokonce vtrhli do bytu k nějakým ženám, které k sobě pustili prchající demonstranty – za použití obušků je surově vytáhli z bytu ven a odvedli. Granáty házeli i před porodnicí… (ten granát dělá tři věci: vydá ohlušující ránu, oslepující světlo a jeho úlomky se rozletí do stran a zraňují). Jakýsi velitel zásah proti demonstrantům okomentoval: „Cíle demonstrantů nám byly jasné: dnes se do Minsku sjeli zvláště agresivní a aktivní účastníci protestů a měli jedeiný cíl – obsadit centrum města. My jsme ale měli nade vším kontrolu. Demonstranti se pokusili prodrat se na náměstí Státní Vlajky a přitom se začali chovat agresivně, konkrétně začali na pořádkové jednotky házet kamení.“ No a tak proti nim zasáhli…
Kromě Minsku se konaly velmi početné (další tisíce a tisíce lidí) demonstrace v mnoha dalších městech po celé zemi. A na většině míst si silové jednotky počínaly podobně brutálně. Kdo jste měli co do činění s novorozenci, víte, že u nás miminka v porodnicích označují gentiánovou violetí – fialovou barvou jim napíšou na tělíčko jméno. V Bělorusku místo violeti používají nějakou zelenou tekutinu, lidově zvanou „zelenka“. V Hrodně tentokrát touto „zelenkou“ neoznačovali novorozence, ale zadržené demonstranty. Po celé zemi bylo mezi 200 až 300 zadrženými a mnoho zraněných…
Teď všichni s napětím čekají, co přinese pondělí. Plánovaná strategie je taková: pokud možno nejdeme do práce nebo v práci nepracujeme, zastavíme stroje, odložíme nářadí; jdeme do ulic a na náměstí, blokujeme vchody do závodů, škol a dalších pracovišť, večer demonstrace. Kdo z nějakého důvodu nemůže stávkovat (zdravotníci…), podpoří stávkující symbolem stávky.
Jedna z vás dostala krásný dopis od Pavla Sieviarynce :-) Je vidět, že Pavel odpovídá na to, co sestra psala. Pište, má to cenu! Také se ta sestra ptala na možnost napsat Eduardu Palčysovi. Spojila jsem se s Eduardovou ženou, abych zjistila adresu. Adresu mám, ale Eduard by měl v úterý vyjít na svobodu. Uvidíme, jestli ho pustí. Pokud ne, adresu vám pošlu.
Modlete se, aby stávka proběhla – naděje je velká, večerní násilí nově naštvalo lidi. Modlete se za zraněné, za zadržené a jejich rodiny, a teď tam máme dalšího velmi blízkého člověka, Zmitra. On také patří do kategorie těch, které rádi drží nesmyslně pod zámkem. Mnozí máte jeho knihu „Červ“, kterou napsal ve vězení (kdo nemáte, můžete si o ni napsat), když seděl tři roky za úplně stejné „nic“, za jaké zavírají a odsuzují lidi dnes. Tehdy byl svobodný, dnes má ženu a tři malé děti. Tak kéž ho pustí „jen“ s pokutou nebo mu aspoň dají „jen“ několik dnů a pak ho pustí, a nedrží ho, jako drží Pavla S. a mnohé jiné…