28. 09.
2020

Milí přátelé,
 
nedělní masové demonstrace po celé zemi probíhaly pod názvem „Pochod 97 %“ (před volbami se tvrdilo, že Luašenko má podporu jen 3 %). Takový název byl ohlášen před týdnem. Mezitím se odehrála ta podivná inaugurace, takže Bělorusové vyhlásili, že v neděli se bude konat národní inaugurace národem vybrané prezidentky. Lidé měli přijít s portréty Sviatlany a vyjádřit tak, koho považují za prezidenta. Odpoledne v Bělorusku pršelo. Ozbrojené složky uzavřely skoro celý Minsk, všechny hlavní ulice byly blokované, aby po nich nemohly chodit průvody. Od samého začátku akce začali zadržovat lidi. Přesto se lidé scházeli. Scházejí se na určitých místech na sídlištích a odtud pak průvody z různých částí města míří do centra. Někteří, kdo nemůže chodit takové dálky, jezdí blíže do centra městskou dopravou – ta ale nefungovala, zejména metro tradičně v době demonstrací v centru prostě nestaví. Nebo jezdí TAXI. Mnozí taxikáři ani nechtějí, aby jim lidé platili. Průvody lidí se protahovaly různými vedlejšími ulicemi, které nebyly zavřené a navzdory všem překážkám, OMONu i dešti stejně znovu bylo v centru Minsku více než 100 000 lidí! V Minsku se to povedlo, v menších městech to bylo horší, v některých hned ze začátku demonstranty brutálně rozehnali slzným plynem a zábleskovými granáty, nedovolili jim vůbec pochod začít. Mimochodem, ten slzný plyn… Myslela jsem, že to šíří z nějakých dýmovnic. Jenže to by slzeli i oni. Takže metoda OMONu je taková, že mají v rukou malé příruční spreje, tahají to z kapsy, jako holky tahají pepřáky, když se musejí bránit. Přijdou až těsně k lidem, natáhnou ruku a prostě to na ně nastříkají, přímo do očí… Je to šílené, ti v prvních řadách to dostávají fakt natvrdo. Na druhou stranu ale zas ten sprej nemá takový dostřik, takže rozehnat celý dav se takto nepodaří. Oni vlastně jen rozbijí lidské řetězy (lidé se drží se zaháknutýma rukama, aby nemohli chytat jednotlivce), protože ti zasažení utíkají někam stranou, a tím se jim povede pár lidí uchvátit a odvést do antonu…
 
 
A tady se můžete podívat, jak holka, kterou vedou do antonu, rozdává OMONovcům květiny https://www.facebook.com/groups/belarusians/permalink/3692568514121903 - to je video ze soboty.
 
Televize Belsat v neděli říkala, že už 6000 lidí dalo výpovědi ze silových struktur! Navíc ti ozbrojenci, co den co den vyjíždějí do ulic k zásahům a týden co týden ohrazují v Minsku nekonečné stovky metrů ostnatým drátem, běhají v plné zbroji z místa na místo, stojí a střeží kdo ví co a kdo ví koho před kdo ví kým, ať na ně paří slunce, nebo na ně leje déšť, jsou prý už velmi unavení a naštvaní. No představte si, že vás už počtrnácté (víkend má dva dny) ženou do Minsku rozbalovat kilometry ostnatého drátu, o němž víte, že ho za pár hodin zase budete smotávat, stavět bariéry, které zas budete bourat, a stát v těžké uniformě s neprůstřelnou vestou, v helmě, se štítem – a vy přitom za ty týdny dobře víte, že je to všechno šaškárna, protože ze strany těch demonstrantů nehrozí vůbec nic… Někteří ti kluci mají hlavy vypatlané, to je jasné. Ale ne všichni. Navíc tam posílají strážit i vojáky základní služby. Vůbec se nedivím, že mezi těmi jednotkami narůstá otrávenost a frustrace. Když zadržují ty holky s kytkami, tak holky si s některými z nich po cestě do antonu vysloveně povídají. Jedna jednoho požádala, jestli by to nemohlo proběhnout elegantně – že by se do něj zavěsila. On to dovolil a vznikla fotka, která „udivila svět“ – jak by šli na svatbu. Jinou zase zadrželi, když kouřila, tak ozbrojencům nabídla cigaretu a šla s nimi. Mnozí – pokud člověk neodporuje a jde dobrovolně – zadrženého ani nedrží, jen jdou vedle něho a vedou ho do antonu. No ale někteří zase jsou hovada a vybíjejí si na těch lidech svou frustraci brutalitou.
 
Zmicer Daškievič s rodinou je pravidelným účastníkem demonstrací. Dnes vyšel s transparentem z 2. Mojžíšovy 5,9 „Propusť můj lid“. Už delší dobu varují Lukašenka, že se chová jako faraon a že když neodejde, čekají ho „egyptské rány“. Kromě toho měli ale po cestě na demonstraci nepříjemnost, na FB to popsal: „Okupační správa nás zastavila kvůli svátečním zvukovým signálům (asi troubil na pozdrav demonstrantům, které míjeli) a vyhrožovali, že na mě sepíšou hned osm (!) protokolů. Sebrali mi dokumenty od auta – a odjeli. Kde je teď hledat s těmi dokumenty, je záhada. Absurdní situace. Ale na druhou stranu nám to umožnilo potkat se s čelem průvodu, který přicházel na prospekt Nezávislosti. Lidé skoro hodinu nepřetržitě šli po čtyřech vedle sebe. A každý si mohl přečíst Mojžíšův příkaz faraonovi: Propusť můj lid!“
 
Přeji vám dobrý start do nového týdne.
Pavel Mareš

Pavel Mareš