Zdravím vás, přátelé.

 

Ťukali jste si na čelo nad včerejším pobíháním Lukašenka s kalašnikovem? V pondělí se odehrála další humorná (smutná?) scéna. Oficiálně vydaná zpráva říká: „Ministerstvo obrany Běloruské republiky zastavilo narušitele vzdušného prostoru Běloruska ze strany Litvy.“ Kdo byli narušitelé? To byste neuhodli ani za milion: osm balonků vypuštěných Litevci u běloruské hranice! Na baloncích (no, asi to byly trochu větší balony) byly nápisy „Ať žije Bělorusko!“ a „Lukašenko, odejdi!“, některé nesly běloruskou vlajku. Proti balonkům vyletěl na obranu vrtulník (opravdu!) a statečně je zlikvidoval bez nutnosti použití zbraní. Důvodem k tomuto hrdinnému zásahu bylo, že přece nikdo nemohl vědět, jestli balony nenesou nějakou výbušninu nebo třeba jed, takže bylo nutné je zlikvidovat a ochránit tak běloruské obyvatelstvo… Běloruská média fotky „narušitelů“ nezveřejnila, zřejmě je nemají. U Litevců jsem něco našla, tak snad to jsou ony (nebo oni – když to jsou narušitelé?).

 

Navzdory Lukašenkovým silným slovům, že v pondělí „všechno skončí“ se v pondělí skoro nic nestalo. Pokračovaly stávky, řetězy solidarity i večerní mítinky na náměstích.

 

Lukašenko si znovu telefonoval s Putinem. Rusko zatím zastává oficiální názor, že protesty v Bělorusku jsou mírné a že není důvod k žádné intervenci z jejich strany.

 

Státní sekretář Rady bezpečnosti Běloruska poradil těm, kdo protestují, aby emigrovali z Běloruska.

 

Došlo ale k zadržení několika lidí v různých částech země. V Minsku byli zadrženi dva členové koordinační rady S. Cichanouské – přijeli k jedné továrně podpořit stávkující dělníky a byli zadrženi za „organizaci nepovoleného shromáždění“. Čeká se, že budou odsouzeni k pokutě (kéž by), ale zatím tráví noc ve vazbě.

 

Zároveň tři členové koordinační rady dostali předvolání k výslechu ve věci výzvy k „převzetí moci“ (dva z nich už u výslechu byli a šťastně se vrátili, museli ale podepsat, že nebudou zveřejňovat, čeho se výslech týkal). Mezi těmi, kdo jsou nyní předvoláni, je i Světlana Alexijevič, laureátka Nobelovy ceny za literaturu.

 

Ještě předtím koordinační rada provedla tiskovou konferenci. Mimo jiné na ní uvedli, že všechny evropské země Bělorusko vyzývají k zahájení vnitřního dialogu, ale běloruské úřady to odmítají. Zdůraznili, že sněmovna reprezentantů musí převzít zodpovědnost za násilí, které se v minulých dnech odehrálo, ale poslanci zarytě mlčí. Rada připraví oficiální dotaz prezidentské kanceláři, z jakých důvodů A. Lukašenko pobíhal po rezidenci se zbraní a ještě navíc s ním byl jeho nezletilý syn, rovněž ozbrojený (na záběru, kde Lukašenko vystupuje z vrtulníku, byl totiž identifikován i jeho patnáctiletý syn, oblečený do uniformy s neprůstřelnou vestou a střelnou zbraní v ruce; zbraně přitom v Bělorusku jsou povoleny za přesně definovaných podmínek od 18 let).

 

Sviatlana Cichanouskaja se ve Vilniusu setkala s náměstkem ministra zahraničí USA Stephenem Bigenem. Při setkání zopakovala připravenost řešit krizi v Bělorusku prostřednictvím dialogu o pokojném předání vlády, a to i za pomoci mezinárodních organizací v roli prostředníků. Zároveň vyzvala všechny země, aby respektovaly suverenitu a územní celistvost Běloruska. „Jenom běloruský národ bude rozhodovat o své budoucnosti v nových spravedlivých a svobodných volbách,“ uvedla. Kromě toho připomněla potřebu nestranného vyšetření zločinů spáchaných běloruskými orgány proti vlastnímu lidu.

V úterý Sviatlana Cichanouskaja vystoupí prostřednictvím videokonference před poslanci europarlamentu na mimořádné schůzi Výboru pro zahraniční věci, která bude věnovaná Bělorusku. Očekává se, že poté europarlament přijme rozhodnutí ohledně Běloruska.

 

Volha Sieviaryniec zveřejnila zprávu, že její manžel Pavel byl opravdu převezen z věznice Akrescina do jiné věznice. Poprvé po 2,5 měsících mu mohla napsat-předat dopis. Doufá, že mu tam bude lépe – říká se, že tam chodí vězni na 1,5–2hodinové procházky, mají matrace a polštáře, sprchu, papír a tužku… – takže je to „ráj“ proti Akrescina. Neopouští ji tušení, že se brzy setkají (= že režim padne a političtí vězni vyjdou na svobodu). Za víc než 15 let, co se věnuji Bělorusku, jsem si na tohle ještě nezvykla. Převezli ho z příšerných nelidských podmínek do „normálního“ vězení – a my děkujeme Bohu, že nevinný člověk, který neudělal vůbec nic, za co by měl sedět, teď už sedí v lepších, „lidských“ podmínkách; radujeme se, že nevinný člověk vyměnil horší vězení za lepší… (doufejme, protože Zmicer Daškievič o téhle věznici píše ve své knize „Červ“ a taky tam zažil mnoho nepříjemného…). No ale je to tak. Zkrátka musíme být vděční, že Pavel snad už nebude věčně v karceru a bude mít možnost číst, psát (dopisy i knihy), dostávat balíčky – a hlavně doufat, že tam nebude dlouho!

 

Jste vděční za to, že my už všechny tyhle hrůzy máme za sebou? Já jo, a čím dál víc.