Milí přátelé,
zdravím vás s nedělními zprávami z Běloruska.
Do Minsku se opravdu sjeli lidé z celé země na „Pochod nového Běloruska“ – i když i v regionech ve velkých i malých městech probíhaly lokální pochody. Podle běloruských nezávislých médií v Minsku bylo kolem 600 000 lidí. Jiná média ale udávají „více než 100 000“, další „okolo 300 000“. No, když vidíte ty záběry z dronu s ulicemi zaplněnými lidmi, osobně bych se klonila k tomu vyššímu číslu, ale kdo a jak to spočítá?
V sobotu vystoupil s emotivním projevem ministr obrany. Mluvil o tom, že ve 2. světové výlce Bělorusko ztratilo ohromné množství lidí a dnes máme posvátná místa jako památku na padlé hrdiny. Lidé tam chodí vzpomínat a modlit se a není možné, aby se tam konaly nějaké demonstrace pod vlajkami, pod nimiž gestapo zabíjelo běloruské obyvatelstvo. Byla to narážka na to, že minulou neděli se lidé v Minsku shromáždili u obelisku připomínajícím oběti války a vítězství sovětské armády. Lidé se tam shromáždili, protože tam prostě je dost místa. Aby se to nemohlo opakovat, byl tentokrát prostor kolem obelisku ohrazen ostnatým drátem a za ním stáli vojáci. Lidé se začali scházet kolem, ale nakonec odtamtud odešli. Z centra města se potom vydali prospektem, který vede k paláci Nezávislosti – to je Lukašenkovo sídlo. Vojáci přehradili prospekt a lidé se nasměrovali jinam. Obecně v Minsku i dalších městech bylo hodně milicionářů i vojáků, v některých místech milice vytlačila lidi z nějakého konkrétního místa, údajně došlo i k nějakým zadržením, celkově ale se vše obešlo v klidu a bez násilí.
K tragikomickým scénám nedělního odpoledne patří Lukašenko a jeho let vrtulníkem. Přiletěl do svého paláce a vystoupil z vrtulníku – v neprůstřelné vestě a se samopalem! Jak to vypadalo, se můžete podívat zde. Také se vrtulníkem proletěl nad centrem města, aby obhlédl situaci. Letěl ovšem ve chvíli, kdy demonstrace už skončila a na ulici skoro nikdo nebyl. Prohlásil o demonstrantech, že se rozběhli jak krysy… Video z vrtulníku je např. zde. Obě videa s vrtulníkem působí jako fraška (reportéři Belsatu to okomentovali „je to velmi směšné a velmi smutné“ – ale byla oficiálně publikována prezidentskou kanceláří! Komentář u videa prý byl, že Lukašenko přiletěl bránit palác Nezávislosti (svou rezidenci). Před kým, není jasné. Názor si udělejte sami.
V rámci nedělního mítinku prošla speciální akce na podporu Pavla Sieviarynce, Byla tam přítomna jeho matka Tacciana.
V Bělorusku opět nefungoval internet.
V Litvě proběhl řetěz solidarity s Běloruskem – více než 30 000 lidí stálo v živém řetězu od centra Vilniusu až po běloruskou hranici.
Také v Praze se konal řetěz solidarity – na Karlově mostě stálo kolem 200 lidí.
V Bělorusku za posledních deset dnů více než 400 příslušníků ozbrojených složek přešlo na stranu národa – dali výpověď u milice, v OMON, v armádě, natočili video výzvy pro své kolegy… Možná je jich i více, toto číslo je číslo osob, které požádaly o podporu. Bělorusové (zejména jeden podnikatel) založili konto BYSOL / Belarus solidarity foundation na podporu členů silových složek, úředníků, učitelů, stávkujících a jiných osob, které odmítnou sloužit režimu a budou za to vyhozeni z práce a jinak represovaní. Nyní je v tomto fondu asi 1,5 milionu dolarů a řada lidí už dostala příspěvek. V jednom rozhovoru jsem slyšela, že jim dávají v přepočtu zhruba 40 000 Kč, což na naše poměry je směšné, v Bělorusku je to ale více než půlroční průměrný plat.
Novináři se na ulicích ptají lidí, jestli se nebojí, že budou rozhánět demonstraci a že by je mohli zatknout. Lidé odpovídají – u nás mohou kdykoliv zatknout kohokoliv, takže nemá smysl se bát! Když se jich ptají, zda chodili na protestní akce i dříve, mnozí říkají, že ne a na otázku, proč tedy chodí teď, odpovídají, že zlomovým momentem pro ně bylo, když viděli násilí na lidech. Vypadá to, že u mnohých lidí už nejsou důvodem demonstrací zmanipulované volby, ale protest proti násilí a vůbec proti celému režimu, který znevažuje své občany.
Dostala jsem dotaz, jak je to s Cichanouskou. Ona dala interview televizi Belsat, kde říká, že nemá v úmyslu se prohlásit za prezidentku. Zároveň se nezříká role jakéhosi symbolu této revoluce, morální autority. Asi by si mnozí představovali něco víc, ona ale od začátku říkala, že nechce být prezidentkou, že chce vyhrát volby, aby mohla dovést zemi k novým svobodným volbám, ve kterých ona sama znovu kandidovat nebude. Z toho nikam necouvla. Kdyby byla v Bělorusku, jistě by byla více vidět a podpořila by demonstranty (její kolegyně M. Kalesnikova, jediná z trojice těch žen, která je t.č. v Bělorusku) to dělá a vystupuje velmi směle. Musela ale prostě odjet, a dokud Lukašenko nezmizí ze scény, nemůže se vrátit. Ale koordinační rada je s ní ve spojení. Výsledkem je, že běloruské pouliční protesty nemají žádného jasného vůdce. To na jednu stranu je nevýhoda a určité nebezpečí, na druhou stranu to zatím zjevně nevadí. Funguje neuvěřitelná „samoorganizace“, začínají vznikat stávkové výbory a všelijaké oblastní organizační výbory… Vzpomínáte na naše „občanské fórum“ v dobách sametové revoluce?
Teď se čeká, co bude v pondělí. Někteří nevylučují, že Lukašenko vyhlásí stanné právo…