Zdravím vás, přátelé.

 

V sobotu pokračovaly různé akce ve městech. V Minsku se kromě již tradičního pochodu bíle oblečených žen s květinami konala například jízda motocyklistů – několik stovek motocyklistů mnozí s bílo-červeno-bílými vlajkami po dvou vedle sebe projíždělo po jednom z hlavních prospektů Minsku. O něco později zase projeli cyklisté…

 

V Minsku se také konal flashmob „Tvoje cela“. To fakt bralo za srdce. Skupina mladých lidí nakreslila na chodník obdélník 4x5 metrů a do něj se postavilo, lépe řečeno nacpalo, padesát lidí. Ukazovali tak, v jakých podmínkách zadržení přebývali často i několik dnů. Okolo procházející lidé dávali svědectví novinářům a říkali, že někdy v takto velké cele nebylo 50, ale 70 či dokonce 100 lidí. Prostě si ani sednout nemohli, museli stát. Na záchod chodit nemohli. Stáli ve špíně, v zápachu, mnozí s krvácejícími zraněními, bez jídla, bez vody… Účastníci flashmobu drželi v rukou fotky nebo cedule s nápisy: „Nedali nám jíst.“ „Bili nás.“ „Ztratil jsem vědomí – bili mě ještě víc.“ „Řekli, že mě zabijí a nic se jim nestane.“ „Dali mi do kalhot granát a hrozili, že ho odpálí.“ „1,5 litru vody na 30 lidí.“ „Nutili nás svléknout se donaha.“ „Nás zmrzačili – je vyznamenali.“  A mnoho dalších. Z magnetofonu tam celou dobu zněla vyprávěná svědectví lidí, jak je mučili. Bylo to fakt působivé.

 

Jeden z nezvěstných demonstrantů byl nalezen mrtev. Na jeho těle jsou stopy bití. Kde jsou další, o kterých se stále neví?

Lukašenko navštívil Hrodno, kde vystoupil na mítinku svých příznivců a pronesl tam zase sérii svých perel. Některé jeho výroky jsou opravdu ostudné. Například prohlásil, že „od 9. srpna, od prezidentských voleb kolují informace o mnoha případech krutého zacházení a mučení zadržených na ulicích a ve věznicích. Ale 60 % těch fotografií a videí jsou montáže! Pracovníci OMON se stali obětí nepravdivých zpráv.“ Nedávno 300 takových lidí vyznamenal za vzornou službu. Dále lidem řekl, že i kdyby snad někdy milice nejednala správně, jsou to „vaši lidé a když se někdy spletou – odpusťte jim.“ Rovněž uvedl, že poprvé za 25 let uvedl ozbrojené síly země do plné bojové pohotovosti a přesunul jednotky na západní hranici. Prohlásil, že pokusy o nátlak a hrozby odpůrců vlády budou tvrdě zastaveny. „Sobotu, neděli mají k zamyšlení. A od pondělí – ať se nezlobí. Moc musí být mocí.“ Znamená to, že v pondělí chce použít armádu proti běloruským občanům? Dále se také pobouřeně obul do církve – prý se nemá míchat do politiky.

 

To může být spojeno s tím, že arcibiskup Kandrusievič se znovu vyjádřil, že když se děje bezpráví, církev nemůže mlčet. Podobně se vyjádřil i pravoslavný biskup z Hrodna, když řekl, že církev je apolitická, ale když povstávají Bělorusové proti Bělorusům, bratři proti bratrům, je to proti duchu evangelia a on nemůže mlčet. Vedení Ruské pravoslavné církve, pod které většina Běloruska spadá, vydalo prohlášení, že jakékoliv vyjádření jejich služebníků k politické situaci v zemi je čistě osobním vyjádřením dotyčného kněze a nemá nic společného s pozicí pravoslavné církve. V tomto je tak ohromný rozdíl mezi katolíky a pravoslavnými! Pro pravoslavné duchovní, kteří se nějakým způsobem angažují, je to věc osobní odvahy, v minulosti za takové postoje nejeden byl zbaven služby…

 

Minulou neděli se v Minsku sešlo asi 400 000 lidí a další velká shromáždění byla v jiných městech. Na tuto neděli se lidé svolávají do Minsku, chtějí přijet z celé země. Uvidíme, zda se jim to podaří.