Když Izrael konečně má opět řádně ustavenou vládu, rozproudila se znovu  debata - doma i v zahraničí - o tom, zda by Izrael měl „anektovat“ části Judska/Samařska v souladu s podmínkami Trumpova mírového plánu.

 

Zatímco debata probíhá, Mezinárodní křesťanské velvyslanectví v Jeruzalémě bude i nadále respektovat izraelskou demokracii a právo občanů rozhodovat o těchto záležitostech závažného národního významu. Jsme si však vědomi, že ne každý přiznává Izraeli stejné ohledy, a tak budeme vycházet z historického nároku Izraele na uvažované země a jeho práva rozhodovat se bez  nemístného zasahování, nátlaku a hrozeb.

 

Výraz „anexe“ je vlastně v tomto případě chybný, protože obvykle se jím rozumí násilné odnětí území někomu jinému. Izrael však měl na Judsko a Samařsko legitimní historický nárok už dávno předtím, než tato území v obranné válce r. 1967 obsadil. Stojí teď pouze před otázkou, zda v nich  uplatnit plně svou svrchovanost a rozšířit platnost svých zákonů i na ně.  

 

Právo židovského národa na historickou zemi Izrael uznalo mezinárodní společenství na konferenci v San Remo r. 1920 a rozhodnutím Společnosti národů o mandátu v r. 1922. Nešlo o udělení nějakých nových práv, ale o uznání dřívějšího nároku židovského národa na jeho historický domov a obnovení jeho národní svrchovanosti nad vlastí svých předků. Toto právo svrchovanosti nad územím Izraele, včetně oblastí nazývaných nyní Západním břehem, nebylo od té doby nikdy zrušeno ani zneplatněno. 

 

Ve skutečnosti je izraelský nárok na Judsko a Samařsko podle mezinárodního práva stejně platný jako svrchovaný nárok Libanonu, Sýrie a Iráku na jejich území, protože všechny tyto nároky jsou založeny na stejném společném zdroji. Tytéž rozhodující mocnosti na základě stejných právních principů uznaly práva každého národa společným zásadním aktem.  

Přirozenou podstatou svrchovanosti je i právo některá území odstoupit a izraelský lid se nyní musí rozhodnout, zda na některé části Judska a Samařska rozšíří svou plnou pravomoc a jiné části odstoupí Palestincům kvůli zachování míru. Předchozí izraelské pokusy dosáhnout míru postoupením sporných území se na straně Palestinců bohužel vždy setkávaly s odmítnutím, násilím a krveprolitím. 

 

Trumpův plán představuje jasný rozchod s neúspěšnými mírovými pokusy v minulosti. Dramaticky mění směr minulých desetiletí, kdy mezinárodní společenství postupně okrajovalo izraelská práva a pozice bez nejmenších požadavků na palestinské ústupky. Poprvé také prakticky ověří skutečné záměry palestinského vedení. 

 

Zatímco tento plán znamená sice určitý přínos pro Izrael, zároveň však vyžaduje bolestné ústupky  a představuje i bezpečnostní rizika. V úvahu bude nutno vzít řadu dalších faktorů, jako dopady v širší blízkovýchodní oblasti a šance na Trumpovo znovuzvolení. Rozhodnutí je však na izraelském lidu a vedení ICEJ i celé jeho mezinárodní společenství mu bude stát po boku v odpovědné a konstruktivní roli oddaných přátel a příznivců bez ohledu na konečný výsledek.