„Vinařství Jashfe“ v Safedu
Z jedné úrovně ulice k další vede úzké schodiště. Bloudíme těsnými uličkami, okolo starých kamenných domů s modře omítnutými zdmi a modře lakovanými dveřmi. Umělecké galerie a sýrařské firmy. Safed, horské městečko v Horní Galileji, je pro Židy posvátné: považují je za srdce kabaly, mystické nauky židovstva. V uplynulých dvou tisíciletích zde žilo a působilo mnoho židovských učitelů.
Den se topí v šedi, mlha nám zastírá vyhlídku na Genezaretské jezero. Potkáváme jen málo lidí, většina obchodů má zavřeno: jsou pesachové prázdniny. Když se ptáme na „Vinařství Jashfe", chodci jen omluvně zavrtí hlavou. Konečně nám pomůže telefonický dotaz a už nás majitel naviguje ke své usedlosti. Když tam dorazíme, musíme se v duchu usmát: vždyť kolem tohohle domu jsme už určitě prošli aspoň jednou! Teprve teď nás trkne nápis "Jashfe" – jaspis - na modře natřené kovové zahradní brance.
Postarší manželský pár nás zve přívětivě dál. Žena má dlouhé šaty a vlasy skryté pod šátkem, muž má dlouhý plnovous, na šedých vlasech mu sedí bílá kipa, zpod bílé košile vykukují „cicit“, tradiční třásně ortodoxních Židů. Jechiel a Lea Jašfovi vítají své hosty se srdcem na dlani. Kdo ovšem čeká velké vinařství s moderními stroji a rafinovanou technikou, je zklamán: v tom sto padesát let starém domě nic neukazuje na to, že se zde vyrábí víno. Avšak již výrok, pod nímž Jechiel nabízí své víno na internetu, dává tušit, že se tu jedná o neobyčejné vinařství: „Nohama šlapáno, jinak nebem dáno.“ Pro Jašfa má víno zcela zvláštní význam. Jeho přesvědčení říká: „Při výrobě vína se pozná, zda jsi dobrý Žid nebo ne.“
Právě otázka, co vlastně znamená být Židem, přivedla Jechiele blíže k hebrejské bibli. „Nenarodil jsem se jako náboženský typ, vyrostl jsem bez Tóry. Být člověkem je lehké: jíš, piješ, bavíš se. Pokud člověk nemá vztah k Bohu, je to pro něj takhle v pořádku. Jenže co to znamená - být Židem? Pro někoho, kdo zakusil holokaust, o tom není sporu. Od toho jsem já byl ale daleko. Bojoval jsem v mnoha válkách proti Arabům a vítězil jsem. Bylo pro mne lehké být prostě Izraelcem. Ale Židem?“
Muže, jemuž je dnes sedmdesát, přivedla Bible k poznání: „Chtít být správným Židem je opravdu pořádná práce, Žid je na tomto světě reprezentantem Boží existence.“ Jedním z důkazů Božího bytí je pro Jechiele i nejtemnější stránka německých dějin - šoa. „Holokaust je důkazem, že Bůh existuje - i když si mnoho lidí myslí pravý opak.“ Jechiele a jeho rodinu holokaust přímo nepostihl. Ta pocházela z Ukrajiny, kdežto Leini rodiče žili v Německu. Ještě včas se jim podařilo uprchnout na tehdejší Mandátní území Palestina. Lea nám s radostí ukazuje svůj sederový talíř, na němž se o židovském svátku Pesach podávají tradiční pokrmy. Patří k té trošce majetku, kterou si její rodiče mohli vzít z Kolína nad Rýnem s sebou.
Jechielova poznámka o Boží přítomnosti v holokaustu dosud visí v prostoru. Vysvětluje ji na podkladě svátku Pesach. V té době nesmějí Židé jíst ani mít v domě nic kvašeného - „chámec“. Tradičně se jedí macesy, nekvašené pečivo podobné křehkému chlebu, knäckebrotu. „Chámec symbolizuje hřích,“ vykládá Jechiel. „Všichni máme chámec v sobě a musíme jej odstranit nejen ze svého domu, nýbrž i ze své duše.“ A dodává: „Macesy jsou úplně ploché. Znamenají: ‚Nejsem nic.‘ Kvašený chléb je oproti tomu nakynutý. Symbolizuje hřích, pýchu, aroganci, představu ‚já jsem ten největší‘.“ Udělá přestávku a zamyšleně pokračuje: „Kým jsi však skutečně, když stojíš před Bohem? Velké nic! Maces tedy znamená uvědomit si svou aroganci. Uděláš-li to, odstraníš chámec, který je v tobě.“
„Bůh je všemohoucí. Je to Král králů! Nikdo proti němu nemůže nic podniknout. Ani Němci. Mohli spáchat holokaust jen proto, že to Bůh připustil,“ soudí Jechiel. Podle něj si židovský národ musí položit otázku, proč Bůh dopustil tento trest. A sám hned odpovídá: „Protože jsme byli příliš pyšní. Až příliš jsme věřili, že jsme někdo - místo abychom byli pokorní. Odhodíme-li veškerou pýchu, může být Bůh s námi. Jedině tak ho budeme reprezentovat, neboť on je ten, který činí všechno. Pokud se však namyšleně domníváme, že my Židé a náš stát Izrael něco jsme, že máme silnou armádu…, budou přicházet mnohé problémy. Všechna ta napětí ve světě jsou jen proto, že se my Židé nechováme správně. Musíme se modlit za změnu našeho arogantního myšlení. Pokud k ní nedojde,“ kývá zamyšleně hlavou a mnohoznačně pokračuje: „Každý, kdo zná trochu přesněji Tóru, ví, že dojde k velké válce…“
„Hledáš-li špatné víno, musíš jít do Izraele“
Ve věku čtyřiceti let pracoval Jechiel jako letecký inženýr v zahraničí, ve Francii. „Takový Francouz si čistí zuby vínem. A já byl pravý Francouz. Pil jsem hodně vína i piva.“ Po návratu do Izraele konstatoval: „Víno je v Izraeli opravdu špatné. Ne špatné, nýbrž velice špatné! Hledáš-li špatné víno, musíš do Izraele.“ Přestal kvůli tomu pít víno; ta košerní v jeho vlasti mu připadala příliš sladká nebo příliš kyselá. Chtěl dodržovat šabat a potřeboval víno, nad nímž by pronášel požehnání. „Žádali jsme tehdy rabína o povolení, abychom tenhle ocet mohli užívat k požehnání, a on to povolil. Bylo to sice špatné víno, ale pořád to ještě bylo víno,“ rozpomíná se Jechiel.
V uplynulých třech desetiletích došlo v Izraeli ve výrobě vína k revoluci. Země si získala jméno a izraelská vína se dočkala mezinárodních ocenění. Jechiel Jašfe je součástí tohoto vývoje.
Návštěva u přítele způsobila, že se tento inženýr vojenského letectva dal k vinařům. Kamarád ho pohostil košerním vínem, které Jechielovi chutnalo, avšak tento ušlechtilý mok se nedal nikde koupit. „Vyrobil je sám a vysvětlil mi, jak se to dělá,“ vypráví Jechiel. „Musíš hrozny rozšlapat, šťávu dát do hliněného džbánu, počkat čtyřicet dní - a pak máš víno.“ Pří tomto jednoduchém výrobním postupu se nepoužívá žádných technických zvláštností. Do vína se nepřidávají kvasinky ani siřičitany. Proces výroby probíhá zcela přirozenou cestou - jako u Noeho, kterého Bible uvádí jako prvního vinaře.
Studiem Tóry a kabaly došel Jechiel k závěru, že pouze dobrý Žid může vyrábět dobré víno. „V Bibli jsem četl, že Bůh zkouší práci muže. Zkoumá, zda to myslí vážně.“ Je přesvědčen, že když jeho přítel dovede vyrábět dobré víno, musí to být dobrý Žid. „Obojí patří k sobě.“
V roce1998 to Jechiel konečně začal s výrobou vína zkoušet sám. „A povedlo se, víno bylo dobré. Udělal jsem to, abych vyzkoušel sám sebe a získal dobré víno k pití. Kdybych nebyl dobrý Žid, vyšel by mi z toho ocet.“
Svou vlastní vinici Jašfe nemá, kupuje hrozny od přítele vinaře. Ty se nesmějí omývat, aby se nezničily přírodní kvasinky na povrchu. Jechiel nejednou odbočí do kabaly a kvasinkám připisuje zvláštní schopnosti: jsou prý jakousi živou bytostí a dovedou vycítit duši toho, kdo víno vyrábí nebo pije. „Pokud ho pije Žid, který se chová správně, zůstane víno dobré; napije-li však z něj Žid bezbožný, arogantní nebo udavač, změní se v ocet. Dostane-li se ale opět k dobrému Židovi, znovu se z octa promění v dobré víno. Sám jsem to často zažil - v tomto domě i v jiných. Je to pravda!“
Při výrobě vína pomáhají Jechielovi jeho oba synové a několik zbožných Židů, kteří se u něj trochu učí o Tóře a o kabale. „Šlapeme hrozny osm hodin, přitom zpíváme a troubíme na šofar. Musíš přitom jít hluboko do sebe a být naplněn radostí.“ První vlastní víno vytvořili tito muži v Jechielově domě. „Rozšlapávali jsme osm set tun hroznů, od osmi hodin večer do osmi ráno. Pro mou manželku to nebylo snadné - vždyť tu po nás musela všechno uklízet.“ V současnosti šlapou hrozny v jiné budově. Rozšlapané víno se musí nechat čtyřicet dní zrát v hliněných nádobách nebo v dubových sudech, pak se plní do lahví nebo do hliněných džbánů. „V hliněném džbánu vydrží víno mnohem déle než ve skleněné lahvi. Mohu nádobu stále znova otvírat a nalévat víno, přesto vydrží až rok a nezkysne. Při skladování ve skleněné lahvi a opakovaném otvírání však mé víno vydrží tak dva tři týdny a leckteré víno pouze dva nebo tři dny.“
„Nesahat,“ říká Jašfe s důrazem a dává na stůl několik lahví s vínem. „Dotkne-li se těchto skleněných lahví nežid, víno v nich zkysne.“ K lahvím staví hliněný džbán. „Toho se smíš dotknout, hliněná nádoba víno chrání a dotyk je neznečistí. Toto víno,“ vysvětluje Jechiel, „je díky své výrobě naprosto přírodní. Vytvářejí je zbožní Židé, nic se do něj nepřidává. Proto jej, dá-li se do hliněného džbánu, lze upotřebit v chrámě. Až si jej znova postavíme, mohli bychom ho tam používat.“
Ochutnáváme typ Chardonnay, Merlot a Cabernet Sauvignon. „Na zdraví, na zdraví, na zdraví,“ zvolá pokaždé Jechiel radostmě, „na život“. Chardonnay je příliš kyselé - možná se lahve dotkl nějaký nežid. Avšak Merlot a Cabernet Sauvignon jsou neobyčejně dobré. Vína mají sametovou, čistě hroznovou vůni. Ta, která vyzrála v hliněné nádobě, chutnají ještě lépe než mok z dubového sudu. Do vůně ovoce není přimíšeno žádné jiné aroma. Výklad k tomu odvozuje Jechiel z Bible a z kabaly: „Víno je samo velice arogantní. Zlepší se, dáme-li je do prosté nádoby. Ta mu nedovolí zpychnout.“ Čímž se Jechiel opět vrací k odpovědi na svou původní otázku: „Být Židem znamená být hliněnou nádobou. Pokornou!“
V současnosti produkuje „Jaspisové vinařství“ pět tisíc lahví vína ročně. Prodej se uskutečňuje osobními kontakty. Zákazníci přicházejí hlavně z Izraele, ale též z USA, Nizozemska a Německa.
© Dana Nowaková
Překlad Ivana Kultová
16.06.2015