Američané přicházejí o další strategickou základnu v arabském světě. Hútíové - povstalci řízení z Teheránu - jsou na postupu a prvním důsledkem bylo stažení diplomatů z jemenského hlavního města San'á. Pak ztratily americké zvláštní jednotky vojenský přístav Al´Anad severně od Adenu. Odtamtud vzlétla americká bezpilotní letadla k útoku na postupující islamisty. Po „Bejrútu, Damašku a Bagdádu“ by si teď mohl Írán ještě činit nárok na čtvrté z arabských hlavních měst - San'á. Íráncem, který se pokouší vytvořit nové persko-šíitské impérium, je podle amerického ministra zahraničí Johna Kerryho velitel islámských revolučních gard „Al Kuds“, generálmajor Kásim Sulejmaní. Al Kuds je arabský název Jeruzaléma.

Jeden mluvčí Hútíů sice v poselství Egyptu „slíbil“, že plavbě v úžině Bab al-Mandab - Brána slz - široké pouhých osmnáct kilometrů nehodlá klást překážky, nikdo však neví, jakou má takový slib hodnotu. Bab al-Mandab je přístupovou cestou k Rudému moři; na „Africkém rohu“, tedy na jejím druhém břehu, leží Somálsko, odkud námořní lupiči už celá léta ohrožují cisternové a nákladní lodi. Uzavírka této mořské úžiny by měla strategické důsledky pro celý svět, neboť na severním konci Rudého moře leží Suezský průplav a tímto „uchem jehly“ proudí námořní obchod z Asie do Evropy, do izraelského přístavního města Ejlatu i do jordánské Akaby.

Kdyby se tudíž Írán zmocnil Jemenu, mohl by pak ovládnout dva průlivy - Hormuzský a Bab al-Mandab - jimiž protéká téměř veškerá ropa světa.

Do války o Jemen v současné době zasahují „umírněné“ prozápadní státy sunnitských Arabů, například emiráty při Perském zálivu, Kuvajt, Bahrajn, Jordánsko, Pákistán a Saúdská Arábie. V Egyptě proskočily zprávy, že jejich námořnictvo „odehnalo“ od jemenského pobřeží íránskou válečnou loď. Podle zatím nepotvrzených fám opustil jemenský prezident Abd Rabú Mansúr Hádí na dvou zabezpečených lodích svou zemi a odplul neznámo kam; údajně se zdržuje v Ománu.

Arabská koalice prý na Jemen zaútočila pěšími i vzdušnými silami, zatímco Egypťané se tam plaví na lodích, v každém případě však jsou podle vysvětlení káhirského ministra vnitra připraveni vyslat i pozemní síly. Saúdská Arábie prý uvedla kvůli jemenské válce v pohotovost stopadesátitisícové vojsko a uzavřela několik letišť poblíž jemenských hranic. Rovněž jemenské přístavy jsou podle zpráv z námořních kruhů všechny uzavřeny.

Velkým vítězem je v současné době Írán: díky hizballáhovské milici již Teherán ovládá Libanon a má rozhodující vliv na vládu v Sýrii. Šíitským povstalcům padly do rukou velké části Iráku i Jemenu. V „sunnitských“ zemích jako je Kuvajt a emiráty při Zálivu - a právě v ropných oblastech Saúdské Arábie - jsou velké šíitské menšiny; v Bahrajnu tvoří šíité dokonce pětaosmdesát procent obyvatelstva, avšak sunnitští vládci je utlačují. A toho využívá Írán, „největší světový dodavatel teroru“, s cílem ovládnout celý Arabský poloostrov.

Izraelští odborníci připisují odpovědnost za zkázu a chaos v arabském světě Američanům, zvláště prezidentu Obamovi. Ten podle nich nechal nejprve padnout dávného spojence Američanů, egyptského prezidenta Muhammada Husního Mubáraka; Muammara Kaddáfího v Libyi povstalci za podpory spojenců z řad NATO sesadili, aniž by se dřív hledala jiná možnost. Z ohledu na Rusy odvolal Obama vojenskou invazi do Sýrie, ačkoli předtím použil prezident Asad proti vlastnímu obyvatelstvu toxického plynu. Irák americké oddíly opustily a zanechaly zemi napospas jejímu osudu. A od Obamova projevu v Káhiře v roce 2009, v němž se „objal s islámem“, přibývá stále více i napětí ve vztazích s Izraelem, které po Netanjahuově výpadu proti Obamovi promluvou v Kongresu opět vyvrcholilo ve chvíli, kdy Obama vyjádřil pochybnosti, zda je Izrael vůbec demokratickým státem.

© Ulrich W. Sahm
Překlad Ivana Kultová