Celé řady domů jsou v troskách, vyvrácený minaret jedné mešity se zachytil o sousední dům, takže visí přes ulici jako nějaký most. Znovu to oživuje vzpomínky na Drážďany v roce 1945. Generální tajemník OSN Ban Ki-Moon, kterýuž na cestách po světě spatřil ledacos, tvrdí, že tak hroznou zkázu nezažil nikde.

Avšak dojem, že Izrael toto pobřežní pásmo s 1,8 milióny obyvatel plošně bombardoval jako spojenci na konci Druhé světové války německá města, je klamný. Jednak, jak je vidět, nenavštívil Ban Ki-Moon ještě syrská města jako Homs nebo Aleppo, jednak pochází většina snímků trosek v Pásmu Gazy z Bejt Hanunu, Sadžíje, Chán Júnisu a jiných míst blízko hranic. Například města Gazu a Džabaliji bomby při poslední válce mezi radikálně islámským Hamásem a státem Izrael téměř nezasáhly.

Z map Úřadu pro koordinaci humanitárních záležitostí (OCHA - orgán OSN) vysvítá, že se izraelské útoky soustředily na území, odkud hamásovci odpalovali rakety. Zeměpisně omezená invaze izraelské armády se zaměřila na útočné tunely, jichž bylo více než třicet. Vyhazovala je do povětří - a s tím se pak „svezly“ i domy nad nimi.

Cílem útoku Izraelců byla velitelská ústředí, sklady zbraní a domy, v nichž bydleli známí pohlaváři Hamásu. Přitom došlo i k zásahům mešit a klinik. V mnoha případech vyvolala jediná izraelská raketa „ohňostroj“ následných explozí ukrytých raket, výbušnin a zbraní.

OSN odhaduje úhrnnou výši škod vzniklých v Pásmu Gazy při vojenské operaci „Cuk Ejtan“ (Pevná skála) 2014 na čtyři miliardy amerických dolarů. Nebere ovšem přitom v úvahu rozdíl mezi civilním sektorem a takzvanou „vojenskou infrastrukturou“. OCHA vypočítává šest tisíc sto šedesát šest zničených nebo těžce poškozených domů. Mluvčí Úřadu OSN pro palestinské uprchlíky na Blízkém východě (UNRWA) Chris Gunness však mluví o více než sto tisících zničených či poškozených domů. Jak se zdá, nejsou grémia OSN příliš dobře zkoordinována.

Sbírka při jedné konferenci dárců v Káhiře v polovině října, jíž se zúčastnili zástupci více než třiceti zemí, mezi nimi dokonce americký ministr zahraničí John Kerry, prý vynesla čtyři miliardy dolarů. Spolu s darem jedné miliardy dolarů z Kataru a dalšími pěti sty miliónů dolarů, jež věnovali Saúdové, se konečná částka přislíbené finanční pomoci páčí na celých 5,4 miliard amerických dolarů, což odhadované válečné škody značně převyšuje.

Od té doby média k obnově Gazy mlčí. Zdá se, že Islámský stát, Kobani, Sýrie, Ukrajina a jiná témata jsou důležitější než strádání Palestinců, ačkoli každodenní dramatický vývoj obnovu znemožňuje.

Je to stejné jako po gazanské válce v roce 2009: dárcovské země sice z politických či humanitárních důvodů přislíbily miliónové částky, dosud však nepoukázaly ani ň. Navíc si Palestinci stěžují, že Izrael na obnově Gazy vydělává nejvíc. Veškeré zboží až po poslední pytel cementu jsou nuceni kupovat právě tam a v každém případě, i kdyby dodávky přišly ze zahraničí, je převážet přes přechod Kerem Šalom, kde může hraniční kontrolou (zda totiž neobsahují zbraně nebo kontraband) denně projít nanejvýš dvě stě dvacet nákladních vozidel. Jiné, vícekapacitní terminály pro dopravu zboží jako
Karni, Sufa a Nachal Oz jsou totiž už řadu let kvůli hamásovským útokům zavřeny.

Izrael může převoz zboží do Pásma Gazy v podstatě kdykoli zarazit. Když hamásovci už podruhé od posledního příměří odpálili raketu na Izrael, uzavřel židovský stát hraniční přechody. Přechod v terminálu Erez je teď jen „pro pěší“. Projít smějí pouze diplomaté, novináři a jedině v akutních „humanitárních“ případech Palestinci. K nim v poslední době patří i blízcí příbuzní špičkových funkcionářů Hamásu jako je Músá Abú Marzúk a Izmaíl Haníje, kteří svoje vyléčení svěřili izraelským nemocnicím.

Izraelský ministr obrany Moše Jaalon oznámil, že kdyby Hamás obnovil výstavbu útočných tunelů, nebude se do Pásma Gazy smět dodávat žádný stavební materiál. Navzdory této hrozbě už ale mezitím Hamás íránským i jiným sdělovacím prostředkům předvedl nové tunely.

V minulosti povoloval Izrael dodávky cementu, štěrku a konstrukční oceli pouze pro potřeby OSN a jiných mezinárodních organizací, a to za podmínky, že se nic nedostane do rukou Hamásu. Jenže pak za války přesto Izraelci objevili v hamásovských útočných tunelech pytle s cementem opatřené hebrejskými nápisy. Vyšlo rovněž najevo, že ve školách a klinikách OSN ukrývali hamásovci zbraně a rakety.

Představitelé Hamásu, kteří v Gaze „de facto“ vládnou, tvrdí, že „Serryho plán“ vydaný Organizací spojených národů pro obnovu Pásma Gazy nikdy neviděli. Náměstek šéfa Hamásu Músá Abú Marzúk prohlásil, že se proto OSN nesmí na rekonstrukci podílet. Jakoukoli obnovu prý musejí naplánovat a provést jedině Palestinci.

Úřad Autonomie v Ramalláhu, oficiální palestinský partner pro kontakt s OSN a západními státy, se však zdráhá poukázat do Gazy jediný šekel, dokud mu Hamás nepřenechá dozor nad veškerými hraničními přechody do Izraele a do Egypta. Přímo Hamásu známému jako teroristická organizace nemohou poukázat žádnou finanční pomoc a tedy ani zřídit zvláštní konto peněžní výpomoci na platy jejich úředníků a bojovníků, kteří už od dubna neobdrželi žádnou výplatu. To, že Hamás trpí nedostatkem peněz, prý bylo hlavním důvodem červnového únosu tří Izraelců, následujících raketových útoků na Izrael i gazanské války, která přišla potom.

Egypt se uzavřel

Odvody za pašování zboží z Egypta bývaly pro Hamás nejdůležitějším zdrojem příjmu. Krom stavebního materiálu proudil do Pásma Gazy pašeráckými tunely též levný, subvencovaný benzin, nafta a k tomu ještě rakety, zbraně, výbušniny i auta. Dnes se všecko musí za drahé peníze dovážet z Izraele. Egypťané tvrdí, že zlikvidovali tisíc osm set pašeráckých tunelů. Podle Hamásu jich mají ještě tisíc. Kdyby jich na jedenáctikilometrové trase skutečně bylo dva tisíce osm set, znamenalo by to jeden tunel po každých třech metrech!

24. října padlo při teroristickém útoku na Sinaji třiatřicet egyptských vojáků, načež Egypt uzavřel jediný hraniční přechod do Pásma Gazy v Rafáhu. Egypťané jsou přesvědčeni, že za tím atentátem je Hamás, což Gaza ovšem popírá. V důsledku toho začal Egypt zřizovat podél hranic mezi Sinajským poloostrovem a Pásmem Gazy nárazníkovou zónu: evakuoval z ní veškeré obyvatelstvo, jejich domy vyhodil do povětří, místo křoví zanechal holou zem. Navíc hodlají Egypťané vykopat deset metrů hluboký vodní příkop a definitivně tak zabránit hloubení jakýchkoli tunelů v písčitém podloží. Už dříve vydal islamistický egyptský prezident Muhammad Mursí (kterého mezitím sesadili) nařízení, že podél hranic nesmí v pásmu širokém pět kilometrů nikdo bydlet ani vlastnit či pronajímat dům. A za jeho nástupce Abd al-Fattáha as-Sísího se nyní projekt uskutečňuje.

Když si Izraelci před ochodem z Gazy v létě 2005 chtěli zabezpečit hranice podobně, mezinárodní společenství a OSN je zasypaly krupobitím odsuzující kritiky. Mezinárodní bojovníci za lidská práva se dokonce postavili do cesty izraelským buldozerům, což Američanku Rachel Corrieovou stálo život.

Egypťané se, jak se zdá, žádných podobných vyrušování či diplomatických zápletek obávat nemusejí. Z toho plyne, že OSN, diplomatům a organizacím pro lidská práva o Palestince ve skutečnosti tak moc nejde. Zatímco před odchodem Izraelců v roce 2005 bylo Pásmo Gazy ještě dostupné, znamená od nynějška postup Egypťanů spolu s izraelskou blokádou trvající od roku 2007 jejich úplné odříznutí od světa.

Závěrem připomínám, že vyjednat příměří s konečnou platností se ještě nepodařilo. Mělo k tomu dojít v Egyptě. Nyní mají všichni zúčastnění - Abbásův Úřad Autonomie, Hamás, Izrael i Egypťané - celou řadu důvodů jednání odložit. Žádná dohoda na obzoru - válka by mohla v podstatě kdykoli vypuknout znovu. Pro dárcovské země je to jasným znamením, že budou mít brzy příležitost promrhat další daně.

 

© Ulrich W. Sahm
přeložila Ivana Kultová