16. 02.
2023


Nebudu nijak tajit, že mi v mých článcích jde – mimo jiné – o kultivaci křesťanského prostředí. Je obecně známo, že sociální sítě přispěly ke zhrubnutí mezilidské komunikace. Komentáře k různým článkům bývají zpravidla anonymní a lidé si neberou servítky. Mnohdy je patrné, že si napsáním něčeho nepěkného či přehnaného tak nějak „uleví“. Tato možnost se ozvat ovšem v lidech zřejmě probouzí spíše ty horší stránky. Bohužel, nevyhnulo se to ani křesťanům.

Nedělám si iluze, že bych mohl tento trend nějak zvrátit, ale lze se o to alespoň pokoušet, a mám dobré důvody si myslet, že lidí, kteří to vidí podobně jako já, není málo.

Jedním z nešvarů je přehánění, a toho bych se rád v tomto článku dotknul, a sice na dvou konkrétních příkladech. Někteří kritici tvrdí, že naše nynější vláda se dopouští vlastizrady. Někdy je toto slovo použito i pro nějakého jednotlivého politika, případně politologa, případně publicisty. Omlouvám se všem, kteří se domnívají, že píšu banality. Někdy je ale potřeba psát i o samozřejmostech, protože když to nebudeme činit, budou se slova stále více vyprazdňovat.

Zabývejme se tedy nejprve nikoli vlastizradou, ale zradou jako takovou. Co vlastně je zrada? Zrada je, když někomu něco slibuji, ale pak se vědomě zachovám zcela opačně. Někomu něco slíbím, ale pak to neudělám, ačkoli (a) jsem už v době slibování věděl, že to neudělám, nebo (b) to neudělám, protože se mi to přestalo hodit. Udělat bych to sice mohl, dám ale přednost svému „zájmu“ před svým slibem. Součástí zrady je tedy podvod. Zrada je ale víc než podvod. Podvodník nemusí předem nic slibovat. Dá vám třeba falešnou bankovku, ale netvrdil předem, že nic takového neudělá. Zrádcem, nikoli pouze podvodníkem, byl druhý komunistický prezident Antonín Zápotocký, který sliboval, že žádná měnová reforma nebude, aby ji hned následujícího dne spustil. Zrádci bylo celé vedení Komunistické strany, které slibovalo, že komunistická strana nebude požadovat kolektivizaci zemědělství, a pak ji o několik málo let později ve velkém stylu rozjela.
 
Kromě podvodu charakterizuje zradu ještě jeden prvek: Zrada je vědomá. Svým jednáním mohu někoho uvést v omyl, ale mohu to udělat nechtěně. To mě samozřejmě neomlouvá, ale je to přece jenom jiná situace, než když někoho uvedu v omyl vědomě.
 
A teď konkrétně k mým kritikům. Někteří mi napsali, že současná vláda se dopouští vlastizrady, například tím, že dodává zbraně na Ukrajinu. Nazvat tak takové jednání je zcela nepatřičné, protože když se tato vláda ujala moci, neslibovala, že Ukrajinu podporovat nebude. Rozumím tomu, že jsou mezi námi lidé, kteří si přejí Putinovo vítězství. Hluboce s nimi nesouhlasím, ale jejich postoj bych nenazval vlastizradou. Jejich příchylnost k totalitním režimům bývá dlouhodobá a neskrývaná; proto v jejich případě nelze mluvit o zradě, jakkoli se mi jejich postoj nelíbí.
 
Nešvar internetových diskusí bývá v tom, že lidé začnou používat silných slov, čímž ovšem ztěžují jakoukoli výměru názorů. Nesouhlasí se současnou vládou, tak začnou mluvit o vlastizradě. Jaká slova ale budeme moci použít, setkáme-li se s vlastizradou skutečnou? Lidská řeč nám umožňuje nějak se domluvit; pokud ale používáme zavádějící slova nebo dáváme slovům jiný význam, než obecně mají, poznenáhlu likvidujeme hřiště, na kterém se můžeme setkávat – a utkávat.
Jiné zneužívané slovo je „totalita“. Mnozí hrozili, že když se prezidentem stane Petr Pavel, nastane nová totalita. Byl jsem v situaci, kdy jsem se chtěl proti tomu ozvat, ale pak jsem si všiml, že se nacházím ve skupince lidí, kteří jsou mladší a skutečnou totalitu nezažili. Jejich tvrzení o „nové totalitě“ mě hluboce uráží, protože jsem ji zažil. Nejenže mnozí nemohli publikovat; někteří nesměli ani psát. Ano, jedním z trestů za zastávání jiného názoru byla konfiskace psacího stroje. Pro ty, kdo se obávají nové totality, mám jednoduchý test: Dokud budete psát, že hrozí nová totalita, máte jistotu, že nehrozí. Pokud přijde – a vyloučit to nemohu – tak už psát nebudete. Tedy pokud se nepřidáte k jejím spolutvůrcům.

Řeč je úžasný fenomén. Slovem stvořil Bůh svět. My žijeme v době pobabylonské, tedy v době zmatení jazyků. Jen Duch svatý nám dává skutečné porozumění – učedníkům Ježíšovým o Letnicích rozuměli všichni. Nicméně dokud jsme na této zemi, v tomto čase, zacházejme s řečí obezřetně a nekažme ji záměrným přeznačováním slov.

Dan Drápal
9. února 2023
Pavel Mareš

Pavel Mareš