Hodně mě mrzí, že se Viktor Orbán nezapojuje do pomoci Ukrajině a že „nedrží basu“ s námi a s Polskem. O Maďarsku napíšu několik kritických věcí, ale zde chci pochválit maďarskou prorodinnou politiku, jak ji popsal David Floryk v článku o nové maďarské prezidentce Katalin Novákové.

 

A tak na jedné straně vidím silný demokratický deficit, jehož příznaky jsou neexistence nezávislých celostátních médií a nerovné podmínky přístupu do médií (před posledními parlamentními volbami prý dostala opozice pouhých pět minut televizního vysílacího času). Většina Maďarů se raduje z toho, že Viktor Orbán byl opět zvolen; já se z toho neraduji. Myslím, že dvě volební období by měla stačit, jinak se v zemi zahnízdí korupce. Podle indexu vnímání korupce je Maďarsko beznadějně poslední mezi státy V4 (https://www.transparency.cz/publikace-a-analyzy/index-vnimani-korupce-2021-corruption-perceptions-index-cpi/). Ještě katastrofálněji dopadlo v indexu svobody médií (https://rsf.org/en/index). Téměř vždy, kdy nějaká strana (či nějaký jednotlivý politik) vládne příliš dlouho a nechá se opít svým úspěchem (Viktor Orbán prohlásil, že jeho drtivé vítězství muselo být vidět i z měsíce), končívá to nějakým velkým průšvihem.

Na druhé straně má Maďarsko pozoruhodnou prorodinnou politiku a podařilo se mu otočit křivku porodnosti vzhůru. Dříve patřilo Maďarsko v této oblasti mezi nejhorší státy, teď patří mezi nejlepší. Stoupá sňatečnost a klesá rozvodovost. Co se mě týče… klobouk dolů!

Jsou věci, které černobílé nejsou, a pak jsou věci, které černobílé jsou. Pro každého z nás je lepší, jsme-li schopni uznat, že někdo, koho moc nemusíme, děla něco dobře – a lépe než my. Proto nechci zastírat pozitivní věci, které v Maďarsku vidím, byť celkový vývoj Maďarska hodnotím spíše negativně.

Je mi jasné – a neustále to poznávám na vlastní kůži – že tento přístup se nelíbí ani jedné ze stran v kulturních válkách. Proto mi i celkem inteligentní lidé podsouvali, že pokud nesouhlasím s „manželstvím“ osob stejného pohlaví, musím být Putinův stoupenec. A na druhé straně, pokud jsem viděl na Evropské Unii něco dobrého, byl jsem v některých případech označován za bludaře a neznaboha.

V současné válce je ale třeba zaujmout jasné stanovisko. Volím demokracii, a pokusím se zdůvodnit, proč. Ano, uznávám, že demokracie se odehrává na hřišti, které není dokonalé, podle pravidel, která nejsou dokonalá. Nicméně na tom hřišti se dá hrát, a pokud se na něm děje nějaká nepravost, je tu možnost odvolání.

Zato ti, kdo jsou na straně Putina, jsou na straně otroctví. A ti, kdo jsou na straně Putina v naší zemi, využívají toho, že žijí ve svobodné společnosti, aby ji podkopávali. Stačilo by, kdyby se zamysleli nad tím, jak se v Putinově Rusku zachází s těmi, kteří nesouhlasí. Zatímco u nás proputinovci mohou směle rozesílat soubory a prezentace hlásající jejich názory, v Rusku, použijete-li slovo „válka“ místo „speciální vojenská operace“, můžete být odsouzeni až na patnáct let. Rusové se dopouštějí zvěrstev, a ano, i Ukrajinci se dopouštějí zvěrstev. Ovšem zatímco v Rusku jsou takoví lidé vyznamenáváni, na Ukrajině jim hrozí vyšetřování. Kéž by se ti, kdo vidí hlavního viníka ve Spojených státech, nad tím zamysleli! Když se dopustí porušování lidských práv američtí vojáci, jsou vyšetřováni a v řadě případů odsouzeni. Opačně to ale neplatí.

Nechce se na to ani pomyslet, ale nebezpečí, že bude použito jaderných zbraní, se neustále zvyšuje. Všichni bychom se měli zamýšlet nad tím, co s námi bude po smrti. Máte-li (správně založenou) jistotu, že smrtí vše nekončí, můžete i v stoupajícím napětí zakoušet Boží pokoj. Otázka spásy je naléhavá vždy; teď je to ale, zdá se mi, zřetelněji vidět.

Dan Drápal
6. května 2022