Mírné zklamání lidoveckého voliče

Při minulých volbách do Poslanecké sněmovny jsem – na rozdíl od řady předchozích voleb – neměl problém, komu dát svůj hlas. Ba dokonce jsem za lidovce v Praze kandidoval, byť na nevolitelném 16. místě.

Mám značnou míru jistoty, že z 1015 preferenčních hlasů, které jsem obdržel, mi několik set dali mí evangelikální přátelé, z nichž někteří by patrně lidovou stranu nevolili. A v rozhovorech s evangelikály jsem před volbami velmi často slýchal, „letos budu volit lidovce“, přestože v dřívějších letech o tom ani neuvažovali.

Současný vývoj ovšem vnímáme se značně smíšenými pocity. Lidovou stranu jsme volili, protože jsme od ní očekávali, že bude brzdou dalších protirodinných opatření a přijde s návrhy řešení složitých sociálních problémů. Tedy že se pokusí postavit určitou hráz takovým nápadům, jako je sexuální výchova v mateřských školkách, adopce dětí homosexuálními páry a podobně, a bude hledat řešení napětí mezi Romy a většinovou společností. A současně jsme doufali v zodpovědnou rozpočtovou politiku.

Nyní si klademe otázku, proč musel být největší boj sveden právě o ministerstvo zemědělství? Kvalita potravin je jistě chvályhodné téma, ale je opravdu specificky lidovecké? Opravdu máme specifické know-how pro oblast zemědělství? Rozumějte mi dobře – na rozdíl od zemědělského analytika Petra Havla nebo zemědělských odborů netvrdím, že lidová strana nemůže nabídnout kvalitní odborníky. A podpora drobných a středních zemědělců a nikoli pouze velkých zemědělských kolosů mi také není proti mysli. Přesto bych raději viděl těžiště lidoveckého boje jinde. Byl bych raději, kdyby lidovci usilovali především o ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, případně o ministerstvo spravedlnosti či sociálních věcí.

Celkově bych byl raději, kdyby KDU-ČSL neměla co do činění s ob-lastmi, v nichž to „smrdí penězmi“, což je právě zemědělství, dále doprava a ministerstvo průmyslu a obchodu. A jistě i ministerstvo pro místní rozvoj, ovšem tam by možná bylo možno zariskovat, protože je to další oblast, kde lidovci určité know-how mají a která je jim blízká. Uvědomuji si ovšem, že právě na MMR se často rozhoduje o obrovské dotace, což vidím jako velmi nebezpečné.

Ministerstvo kultury je ve velkém pohrdání, protože nemá moc peněz na přerozdělování, a konec konců zde z komunistických dob přetrvává mínění, že kultura je „jen taková nadstavba“, která je v podstatě zbytná a které se, když jde se šetřením do tuhého, peníze ubírají na prvním místě. Nicméně z minulosti víme, že silné osobnosti – mám na mysli Pavla Tigrida a Pavla Dostála – mu dokázaly dát určitý šmrnc (jakkoli jsem s mnoha postoji Pavla Dostála nemohl souhlasit). A po tom, co předvedlo několik posledních ministrů, Vítězslavem Jandákem počínaje a Jiřím Balvínem konče, by mohl být dobrý lidovecký ministr dobrým závdavkem do budoucnosti.

To, že sociální demokraté jednali nejprve s ANO a lidovce nechali čekat, nás až tolik trápit nemusí. Hezké to nebylo, ale body minus to byly spíše pro ony dvě velké strany. Tato skutečnost by v případě dalších předčasných voleb lidové straně hlasy patrně neubrala.

Teď už je o vládě více méně rozhodnuto. Nevíme ovšem, jak dlouho vláda vydrží. Ministerstvo zemědělství v mnohých z nás žádné nadšení nevyvolává; ano, čekali jsme něco poněkud jiného. Nyní jde o to, aby lidovci něco nepokazili. O téměř každých předčasných volbách totiž platí, že kdo je vyvolá, ten je prohraje.

Přesto se obávám, že v příštích volbách si mnozí evangelikálové položí otázku, zda volit lidovce – a získat tím jen něco takového, jako je ministerstvo zemědělství.

Dan Drápal

26. prosince 2013