Institut Williama Wilberforce Chceme vás in-formovat*

Turné tří náboženství

Cesta nového amerického prezidenta na Blízký východ

Johannes Gerloff

Donald Trump zahájil své zahraniční cesty výpravou, která by se dala nazvat „turné tří náboženství“. Demonstrativně navštívil centra tří velkých monoteistických náboženství, judaismu, křesťanství a islámu. Nejprve přicestoval do hlavního města Saúdské Arábie, o dva dny později navštívil Svatou zemi a hned poté odletěl do Vatikánu. V družině čítající přes 600 členů nechyběla manželka Melanie a dcera Ivanka s manželem Jaredem Kushnerem.

Saúdská předehra: „Abu Ivanka“

V Izraeli pečlivě sledovali už jeho první vystoupení v Saúdské Arábii. Tamní královská rodina připravila tomuto politikovi, který je na západě terčem četných posměšků, vskutku královské přivítání. Jedna osmdesátiletý král Salman předtím procestoval celou Asii, aby osobně pozval do Rijádu vedoucí představitele 55 muslimských zemí, prakticky celý sunitský svět. Izraelci si přitom kladli otázku, proč něčeho takového nedosáhl předchozí americký prezident, který se přece jmenoval Husejn.

Izraelští pozorovatelé si ihned všimli, že Melanie ani Ivanka neměly v Saúdské Arábii pokrývku hlavy. Vzhledem k tomu, že později ve Vatikánu při návštěvě papeže byly obě zahalené černým šátkem, nabylo toto gesto demonstrativní povahy. Mezi komentátory se stalo zdrojem obveselení, že americký prezident byl v arabských médiích běžně nazýván „Abu Ivanka“ a na sociálních sítích kolovaly záběry nepokrytě chtivých pohledů, jimiž ctihodní saúdští šejkové pozorovali obě Trumpovy dámy.

Bezprecedentně jasná slova

Trumpova slova na vznešeném fóru „arabsko-islámsko-amerického summitu“ byla bezprecedentně jasná. Ještě nikdo před ním v přepychových královských sálech tak zřetelně nepranýřoval „utlačování žen, pronásledování Židů a vraždění křesťanů“. Prezident promluvil odvážnými slovy, kterým musel rozumět i obyčejný člověk orientální ulice, když na adresu islámského teroru prohlásil: „Barbarství nikdy nepřinese slávu. Oddáte-li se zlému, nezískáte žádnou důstojnost. Zvolíte-li teror, bude váš život prázdný a krátký a vaše duše dojde zatracení.“

Na závěr uzavřel s konzervativním wahabitským královstvím obří obchod se zbraněmi v hodnotě 110 miliard dolarů, což způsobilo v Izraeli vrásky.

Demonstrace přátelství

Když Trumpova družina dorazila do Izraele, novináři se předháněli v přívlastcích, které by vyjádřily, jak „jiná“ byla tato návštěva ve srovnání se všemi předcházejícími cestami amerických prezidentů. Známý televizní komentátor Oren Nahari pak prohlásil: „To není návštěva, nýbrž demonstrace přátelství.“

Na počátku se ještě hodně zdůrazňovalo, že u nového prezidenta vůbec nelze odhadnout, co udělá a co se za jeho slovy vlastně skrývá. „Mnozí Izraelci mají Trumpa rádi ne proto, jaký je, nýbrž proto, kým není: není to ani Obama, ani Clinton,“ sýčkovaly některé hlasy. Když však Schmuel Rabinovitch, vrchní rabín Západní zdi, a Mordechai Eliav, ředitel nadace Západní zdi, popisovali Trumpovi plány Chrámu z doby Šalomounovy a Herodovy, izraelští novináři vtipkovali: „Kdo ví, co mu ti dva ukazují. Jestlipak jsou to jen plány z minulosti? Možná jsou tam i plány, jak by to mohlo vypadat v budoucnu, spojené s žádostí o příspěvek a nabídkou pojmenovat třetí chrám po Trumpovi?“

Programově sionistický bez jakéhokoli vyvažování

Před závěrečnou řečí v Jeruzalémském muzeu přivítal Benjamin Netanjahu svého hosta programovým prohlášením: „Společně musíme zničit ty, kdo oslavují smrt, a chránit ty, kdo si váží života.“ Trump odpověděl projevem, v němž podle izraelských komentátorů „nebyla sni stopa vyváženosti“. Americký prezident zdůraznil „prastaré a věčné spojení židovského národa se Svatou zemí“. Mluvil o tom, že u Západní zdi prosil Boha o moudrost – a kdo zná Bibli, ten si hned vzpomněl na rozhodující modlitbu mladého krále Šalomouna. A v památníku obětí holocaustu pronesl Trump tradiční „Nikdy více!“

Ovace vstoje

Trump dále vyjádřil svou „úctu k tomu, čeho židovský národ dosáhl“, a přislíbil, že jeho vláda „bude stát vždy na straně Izraele.“ Na jeho výrok: „Íránští vůdci stále znovu vyzývají ke zničení Izraele. S Donaldem J. Trumpem ať nepočítají!“ reagovala přítomná izraelská honorace bezprecedentním potleskem vstoje. Oren Nahari to shrnul slovy: „To nebyl proizraelský projev. To byl sionistický projev. To bylo programové prohlášení jeho vlády.“

Stále znovu se opakovalo, že dosud žádný americký prezident nenavštívil Izrael tak brzy po nástupu do úřadu. Totéž mimochodem platí i pro návštěvu Vatikánu, kde si toho také všimli. A Trump jako vůbec první úřadující prezident Spojených států navštívil východní Jeruzalém, Staré Město a Západní zeď. Nadšení izraelští novináři připomínali, že jeho dcera „Ivanka konvertovala k židovství“ a nyní se vlastně jmenuje Jael.

Opozice kritizovala, že Trump se nesetkal ani se zástupci občanské společnosti ani s vůdcem opozice Jicchakem Herzogem, který se dočkal pouze krátkého stisku ruky při slavnostním přivítání na Ben-Gurionově letišti.

Trump v Betlémě: mír není možný, je-li tolerováno násilí

Druhý den Trumpovy návštěvy ve Svaté zemi začal v Betlémě na území Palestinské autonomie setkáním s prezidentem Mahmúdem Abbásem. Izraelci přijali kriticky, že Trump zřejmě přejal slovník Baracka Obamy, který označil izraelsko-palestinský konflikt za jádro všech konfliktů na Blízkém východě, a dokonce na celém světě.

Poté se však Trump jal pokračovat v kursu nastoupeném už v Rijádu a „Abu Mázinovi“, jak je Abbás lidově nazýván, zcela veřejně řekl věci, které na domácí půdě patrně ještě od žádného západního politika neslyšel. „Teroristé a extrémisté a všichni, kteří jim poskytují pomoc a útěchu, musí být z naší společnosti navždy vypuzeni,“ poučoval Donald Trump svého hostitele, a dodal: „Mír nikdy nezapustí kořeny v prostředí, v němž je násilí tolerováno, financováno či odměňováno.“

Terorismus a islám

Dan Shapiro, velvyslanec Obamovy vlády v Tel Avivu, pozoroval, že právě v okamžiku, kdy se Trump setkal s Abbásem v Betlémě, se rozšířila zpráva o sebevražedném atentátu v Manchesteru. Americký židovský diplomat, který mluví plynně hebrejsky, poznamenal: „Netanjahu neměl docela nepravdu, když poukázal na to, že kdyby byl tím sebevražedným atentátníkem Palestinec a obětmi Izraelci, rodina teroristy by si mohla nárokovat doživotí rentu.“ Abbásova Palestinská autonomie vydává pět procent svého rozpočtu na platy teroristům a jejich rodinným příslušníkům.

V průběhu celé své cesty, jak před muslimskými, tak židovskými posluchači, stejně v Rijádu a Betlémě jako v Tel Avivu a Jeruzalémě, se Trump odvážil takových výroků na téma teroru, jaké jeho předchůdce nikdy nevypustil z úst. V naprostém protikladu k Obamovi vidí Trump souvislost mezi islámem a světovým terorismem. Na rozdíl od svých dřívějších výroků v době předvolební kampaně se však nyní snažil rozlišovat mezi islámem jako světovým náboženstvím a mezi příčinou teroru, kterou vidí v „islamismu“, politické ideologii, jež zneužívá islámské náboženství ke svému ospravedlnění.

Írán jako úhlavní nepřítel

„Írán nikdy nezíská atomovou bombu,“ opakoval Donald Trump neúnavně jako refrén, s nímž všichni jeho hostitelé ze srdce souhlasili. Celá cesta naplánovaná z Rijádu přes Jeruzalém a Betlém až do Vatikánu byla nepřehlédnutelným poselstvím namířeným proti šíitské frontě, která se utvořila od Libanonu přes Sýrii a Irák až do Teheránu.

Americký prezident poprvé vyslovil požadavek, že Írán musí rozpustit šíitské milice v Libanonu a Iráku. Trump se očividně snaží o návrat Ameriky na Blízký východ. Chce znovu vyplnit vakuum, které po sobě zanechal jeho předchůdce a do něhož se na mnoha místech už vedral Írán pod ruskou patronací. „Zcela bez ohledu na vztah k Izraeli,“ říká profesor Eugene Kontorovič z organizace Kohelet Policy Forum, „byla Obamova vláda v arabském světě méně důvěryhodná než jakákoli jiná americká vláda před ním.“

A co mírový proces?

Podle Kontoroviče by mohl Trump zcela nově rozdat karty. „Dosud se vždy něco očekávalo od Izraele. Když to pak nefungovalo, bylo snadné dát Izraeli vinu.“ Tento způsob uvažování je podle něj Trumpovi zcela cizí. „Od nástupu do funkce zveřejnilo izraelské mírové hnutí Šalom Achšav nejméně čtyři nebo pět zpráv o tom, co všechno Izrael dělá špatně. Ani jedna z nich Bilý dům nezaujala.“

Trump neskrývá své očekávání od arabského světa. Opakovaně nazýval saúdského krále Salmana „opravdu moudrým mužem“. Mnohokrát zdůraznil, že Palestinci si přejí mír. Nicméně – a tím se zásadně liší od svých předchůdců a jiných západních politiků – zjevně nehodlá Izraeli předepisovat, jakou cestou se má dát.

Ne sny, nýbrž praktické kroky

Trump nemluví moc o snech a hodnotách, nýbrž jako obchodník o tom, co by se dalo vyjednat. A zdá se, že si všiml, že se arabský svět v posledních letech zásadně proměnil. Některé státy, jako třeba Jemen nebo Libanon, úplně přestaly existovat.

Trump si patrně všiml i toho, že hlavní starostí arabských sunitských států je dnes Írán. Kontorovič si myslí: „Jestliže Trump nasadí proti Íránu mnohem tvrdší kurs, může klidně přemístit americké velvyslanectví na Chrámovou horu, a Saúdové ho ještě zvolí mužem roku.“

Bude to tedy ještě napínavé. „Palestinci se naučili, že čím více budou říkat „ne“, tím lepší nabídku příště dostanou,“ říká Kontorovič. Přemístění americké ambasády do Jeruzaléma by jim podle něj signalizovalo, že mohou také něco ztratit. To, čemu se dosud říkalo „mírový proces“, bylo vymyšleno ještě před „arabským jarem“ a vzestupem černé vlajky islámského státu. „Izrael by udělal velkou chybu, kdyby opíral své dlouhodobé plány o Abbáse. Je to starý muž…“ – a navíc se rozhodně netěší popularitě mezi palestinskou mládeží.

Co řečeno nebylo

Pro posouzení první zahraniční cesty nového muže v Bílém domě je možná důležitější si všimnout, co řečeno nebylo. Trump ani slovem nezmínil „hranice z roku 1967“, nemluvil o „území za mír“, „stažení z okupovaných území“ ani o „ukončení okupace“. „Dvoustátní řešení“ či „palestinský stát“ byly stejně málo předmětem jeho projevů jako požadavek, aby Izrael omezil svou osidlovací činnost.

Bylo vidět, že tento obchodník, přicházející se svou typickou vehemencí, způsobil hotový průvan mezi americkými úředníky. Svědčí o tom mimo jiné analýzy slovníku oficiálních tiskových zpráv, pokud jde o Jeruzalém. Například lokalitu Trumpova projevu označil Bílý dům nejprve jako „Jerusalem, Israel“, aby ji vzápětí korigoval na „Jerusalem“, podobně jako původní „Palestina“ při popisu návštěvy Betléma byla opravena na „Palestinskou autonomii“.

Status Jeruzaléma platí v rámci americké byrokracie za sporný. Je tak docela dobře možné, jak si všiml jeden komentátor listu Jerusalem Post, že prezident Trump vlastně oficiálně vůbec nebyl v „Izraeli“ (nepočítáme-li jeho krátkou zastávku při příletu a odletu na Ben-Gurionově letišti) – záleží totiž na tom, jak vážně se berou stávající definice toho, co vlastně tvoří izraelské území.

Všechno je otevřené

Všechna tato pozorování by však neměla svádět k rychlým závěrům. Je příliš brzy na to, abychom dokázali odhadnout kurs Trumpovy vlády. Jisté je, že mnohé se změní. Stejně oprávněné je však i varování bývalého amerického velvyslance Shapira ohledně Trumpovy nevypočitatelnosti: „Nikdo si nemůže být jistý, že jeho dobrý vztah k prezidentovi vydrží do druhého dne – a pokud se něco změní, dotyčný se to dozví přes Twitter.“

Co zbývá dodat: trapnosti na okraj

Pro vážné posouzení izraelsko-amerických vztahů nejsou nijak relevantní, ale přesto o něčem vypovídají: celá řada trapných okamžiků, které při nákladné návštěvě Donalda Trumpa v Izraeli vzbudily pozornost. Hypercitlivým mikrofonům a kamerám s vysokým rozlišením dnes skoro nic neujde.

Začalo to hned, jak prezidentský pár vystoupil z letadla na červený koberec na izraelské půdě. Nejmocnější muž světa se bezradně tázal svého hosta: „Jaký je protokol?“ Na což Netanjahu odvětil: „Kdopak ví?!“ a Sarah Netanjahu to upřesnila: „To neví nikdo.“

Selfíčko

Když pak Netanjahu představoval svého vzácného hosta dlouhé řadě izraelských hodnostářů, nedokázal si poslanec Knesetu Oren Chasan odepřít selfíčko s prezidentem: vystoupil z řady a vzal za tím účelem Trumpa kolem ramen. Jeho stranický šéf Netanjahu nedokázal této drzosti zabránit. Také ministr školství Naftali Bennett měl zato, že musí využít příležitosti, a na červeném koberci zaznělo: „Očekáváme od vás, že uznáte Jeruzalém jako město pod izraelskou suverenitou!“ Trump na to: „To je zajímavý nápad.“ Ministr policie Gilad Erdan zase amerického prezidenta na témže červeném koberci informoval o čerstvém útoku v Tel Avivu, ačkoli policie již o devadesát minut dříve věděla, že šlo o dopravní nehodu.

Nenáviděn, a přece milován

Nakonec se zjevně rozrušená Sarah Netanjahu svěřila Melanii Trumpové: „Je to tu jako u vás: většina národa nás miluje, ale média nás nenávidí.“

Vzhledem k tomu, že Melanie pustila ruku svého muže, zatímco Sarah a Benjamin Netanjahuovi šli po červeném koberci ruku v ruce, nezůstaly všechny trapnosti pouze na izraelské straně. Sociální sítě hýřily hned spekulacemi, kde že bude muset Trump nejdřív zjednat mír, zvláště když se po přistání v Římě dostalo do oběhu podobné video, na kterém je také vidět, že Melanie svému muži ruku nedala.

„Trvalá broskev“ a „první manželka“

Kromě zmíněných faux pas na červeném koberci se novináři bavili i různými Trumpovými přeřeky. Tak místo „peace“ (mír) vyslovil „peach“ (broskev), čímž vyjádřil naději na „trvalou broskev mezi Izraelci a Palestinci“. Méně vtipné a těžko odůvodnitelné rozrušením nebo špatnou koncentrací bylo přejmenování památníku holocaustu Jad Vašem na „Van Vanšem“, ale hlavně zápis do tamní pamětní knihy, že tam strávil „skvělý“ čas, na který „nikdy nezapomene“.

Netanjahu dokázal, že trapné přeřeky nezůstaly jednostranné. V Izraelském muzeu oslovil Melanii jako Trumpovu „první ženu“ („first wife“) namísto „first lady“ (první dáma), což by vlastně tolik nevadilo, kdyby ovšem Melanie nebyla už třetí manželkou Donalda Trumpa – a kdyby nebylo známo, že izraelský premiér umí jinak perfektně anglicky.

Johannes Gerloff

Institut Williama WIlberforce, www.wilberforce.cz