Přísloví „kdo seje vítr, sklidí bouři“ se zase jednou potvrdilo. Hasan Nasralláh, vůdce teroristické organizace Hizballáh, tak dlouho rozséval nenávist vůči Izraeli, až mu izraelská armáda vystavila konečný účet. A izraelští představitelé se netají s tím, že stejně hodlají postupovat proti každému, kdo hlásá, podporuje a praktikuje nenávist vůči židům kdekoli na světě. Na hrubý pytel hrubá záplata, říká jiné přísloví, a stejně by se dalo shrnout poselství premiéra Netanjahua: chceme žít se všemi sousedy v míru, ale nikdo nebude naši bezpečnou existenci ohrožovat beztrestně. Na každý útok odpovíme tak razantně, aby se už nikdy nemohl opakovat. Jestliže si Hizballáh vytkl za cíl likvidaci Izraele, nezbývá Izraeli nic jiného než zlikvidovat Hizballáh, ledaže by přišel k rozumu a svého záměru se vzdal, což ovšem nejspíš neudělá.
Média i politici zase budou omílat klišé o nepřiměřenosti, jako by si na prstech nedovedli spočítat, že „přiměřenost“ by znamenala jen nekonečný kolotoč dalšího násilí a další odplaty. Ten kolotoč je nutno zastavit, a když to nejde po dobrém, tak tedy po zlém. Agresor musí být poražen na hlavu, ne jenom tak trochu a prozatímně, aby se brzo otřepal a zaútočil znovu. Porazit nacismus znamenalo dobýt jeho hlavní baštu Berlín a k porážce Japonska byla nutná atomová puma, a ještě nestačila jedna na Hirošimu, teprve druhá na Nagasaki přiměla Japonce kapitulovat. Nepřiměřenost jak zákon káže, ale nutná tam i tam: cenné poučení pro Izrael.
Křesťanskou doktrinu o neodporování zlému a nastavení druhé tváře, nepochybně platnou v situaci osobního konfliktu, nelze aplikovat na konflikty mezistátní a mezikulturní. Smířlivost a zdrženlivost považuje islám u protivníka za projev slabosti a tedy pobídku k tím usilovnější agresi. Kde nenarazí na rozhodný odpor, bude vždy usilovat o expanzi a postupné podrobení celého světa. Je to příkaz Mohamedův a o tom se nediskutuje. S radikálním islámem, jak ho ztělesňuje Hamás, Hizballáh apod., nelze vyjednávat o míru, je nutné odkázat jej do patřičných mezí s použitím nekompromisní síly. Pouze toto je řeč, které islámisté rozumí, tou byli totiž odkojeni a odmalička živeni. Židovská úcta k životu a křesťanská fair play je jim k smíchu a vždy ji využili ve vlastní prospěch. Izraelská vláda ví, že nesmí ukázat slabost, i kdyby měla s těžkým srdcem obětovat stovku rukojmích. V sázce je mnohem víc: samotná existence židovského státu.